Základním cílem celé vládní reformy bylo jednak zpoměrnění celého systému, protože ten současný velmi penalizuje malé, regionálně neukotvené strany, a zároveň zavedení prémie pro vítěznou stranu. Tato prémie má napomáhat k vytváření stabilních a akceschopných koaličních vlád a hlavně zabraňovat vytváření patových situací, jejichž jediným východiskem je „velká koalice“ či koaliční spolupráce s komunistickou stranou.

Ke zpoměrnění vedou dvě cesty, první možností je užití formule, která by zvýhodňovala či méně než současná d’Hondtova formule penalizovala malé strany. Druhou možností pak je zvětšení volebních obvodů. Oba přístupy lze samozřejmě kombinovat.

Právě tak tomu činí vládou vybraná varianta, která počítá se zavedením tzv. „sdružených krajů“, což není nic jiného než jednotky NUTS 2, na jejichž úrovni by byly přiděleny mandáty stranám pomocí Hagenbach-Bischoffovy formule. Následně by takto přidělené mandáty byly d’Hondtovou metodou rozděleny mezi krajské kandidátní listiny jednotlivých stran. V praxi by to fungovalo kupříkladu tak, že by byly stranám přiděleny mandáty na základě součtu jimi obdržených hlasů v Karlovarském a Ústeckém kraji a poté by tyto byly přerozděleny mezi karlovarskou a ústeckou kandidátní listinu jedné každé strany.

K této variantě, stejně jako k vládnímu zadání, je třeba ještě podotknout, že jak koaliční dohoda, tak i programové prohlášení vlády výslovně zmiňují Hagenbach-Bischoffovu metodu přepočtu. Avšak předkládané varianty I a VI, známé též jako Skotská, respektive Holandská, pracují se Sainte-Lägueho, respektive d’Hondtovou metodou. Vládou přijatá varianta tak na rozdíl od nich splňuje vládní zadání i v tomto ohledu.

Argumentace kritiků této varianty se opírá o odstavec 1. článku 18 Ústavy ČR, který stanovuje, že „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení“, a dále pak o nález Ústavního soudu, který v roce 2001 zrušil podstatné části volebního zákona z dílny ČSSD a ODS.

Kritici, pakliže jim správně rozumím, tvrdí, že vládou přijatá varianta vede k přílišnému odchýlení od ideálního poměrného systému. Zde je třeba zmínit, že žádný systém na světě není schopen generovat a zaručit vygenerování absolutně proporčních výsledků. Každý používaný systém vždy někoho zvýhodňuje. Toto zvýhodnění může být dáno například skutečností, že zvýhodněná strana má vhodně alokovanou voličskou základnu (příklad Labour party ve Velké Británii). Metodou přepočtu pak mohou být zvýhodňovány malé strany, či velké strany. Výhodou vládou přijaté varianty je, že zvýhodňuje vítěze voleb, tzn. ani malé, ani velké strany, ale vítěze. Je pravdou, že oproti současnému stavu zvýhodňuje vládou přijatá varianta nejen vítěze voleb, ale i malé strany a naopak penalizuje v pořadí druhou stranu a prakticky neutrální je ke středně velkým stranám (tj. ke stranám se ziskem okolo 15% hlasů).

Podíváme-li se na modelové propočty, pak zjistíme, že vládou přijatá varianta se od „ideálního poměrného stavu“ odchyluje o 10,62%, to znamená, že součet absolutních hodnot rozdílů mezi procentuálním ziskem hlasů a procentuální ziskem mandátů činí 10,62%. Podrobíme-li tomuto výpočtu i v současnosti používaný volební systém, dojdeme k číslu 14%. Toto neznamená nic jiného než, že navrhovaný systém se od „ideálního poměrného stavu“ odchyluje méně, respektive ideálnímu stavu se přibližuje více, než v současnosti používaný systém. Porovnáme-li modelové propočty této varianty pro rok 2002 s realitou tohoto roku, pak zjistíme, že jejich odchylky od „ideálu“ jsou shodné. Toto je zapříčiněno odlišnou konfigurací stranického formátu, kdy do Sněmovny pronikly pouze 4 kandidující subjekty (KDU-ČSL kandidovala v koalici s US-DeU) a zároveň zisk nejslabšího subjektu se blížil hranici 15%. Navrhovaný systém by se k němu proto oproti současnému stavu zachoval v podstatě neutrálně, prémii by tak vítěz získal zejména na úkor v pořadí druhé strany.

Domnívám se, že na základě těchto modelových propočtů lze konstatovat, že navrhovaný systém je proporční. Jestliže někdo tvrdí, že je z důvodů přílišné odchylky od „ideálního stavu“ protiústavní, pak by měl neprodleně u Ústavního soudu napadnout současný volební systém, protože ten se od tohoto stavu odchyluje ještě více.

student Politologie a mezinárodních vztahů na IPS FSV UK