Miloš Vystrčil se stal pro svou misi na Tchaj-wan fackovacím panákem.

Pro našeho bývalého presidenta Václava Klause je pan Vystrčil „nulka“. Zrovna u něj si nejsem zcela jist, jestli jeho eskapáda s chilským perem, která dlouho bavila nejen české obecenstvo, byla tou správnou presentací velikána a hodnot, které naše republika vyznává. Nicméně, podobně o předsedovi horní komory parlamentu smýšlí řada našich politiků, kteří s jeho cestou nesouhlasili, i když jsou poněkud zdrženlivější než minulá hlava státu.

Co je podstatou kritiky této cesty, jež byla v plánu jeho předchůdce a jejíž smysl byl primárně ekonomický, než se stal díky hysterické reakci Číny politickým tématem? Je to naše česká předpodělanost, s níž se bojíme sdělit větší zemi, že u nás jsou brána lidská práva poněkud jinak, než v komunistické zemi, která je prošpiclována kamerami, kde jsou v trestaneckých táborech lidé, kteří se provinili jiným etnickým původem, a kde jsou prováděny transplantace orgánů v daleko větším měřítku, než je obvyklé v jiných zemích.

Jinými slovy je třeba zahodit veškerou hrdost, naši historickou zkušenost s režimem, který lidskými právy pohrdá, a soustředit se pouze na ekonomickou stránku věci. Tento pragmatismus byl v dějinách mnohokrát vyzkoušen a mnohokrát skončil katastrofou. Dle našich představitelů je nutné sklonit svůj hřbet a čekat v předklonu, až velký císař z Východu pohne svými ústními koutky v náznaku úsměvu. Kolikrát jsme v historii našeho státu provedli podobný úkon a kolikrát jsme na tento styl dojeli?

Možná je dobré opakovaně připomínat, že zatímco v úvodu pandemie covid-19 byla naše republika v řadě těch, kteří darovali Číně aspoň symbolickou pomoc, v opačném směru už šlo o miliardový kšeft, kde se nakonec ukázalo, že je to tak trochu šmejd. Naše historie zná podnikatele, kteří v Číně pohořeli jen proto, že v lepším případě nepochopili čínskou mentalitu, v horším jim byl jejich nápad ukraden (např. motocykly Blata).

Cesta pana Vystrčila na Tchaj-wan může přinést naší zemi skutečné další investice, a to na rozdíl od těch, které byly kdysi přislíbeny presidentu Zemanovi a z nichž nakonec zbylo torso v podobě nákupu podniků, což jistě proklamovaná investice rozhodně není. Až budoucnost ukáže, jestli jeho cesta měla ekonomický význam. Už dnes je však možné říci, že navzdory osočení předsedy Senátu expresidentem zviditelnila naši zem jako stát, kde nejsou lidská práva pouze směšnou deklarací, na kterou stát kašle, kde ještě panuje svoboda projevu (a hlavně i po něm) a kde máme ve vrcholné politice jedince, jenž se nebojí hovořit pravdu.

Pan Vystrčil bude muset po svém návratu čelit výpadům těch, kteří výše uvedené hodnoty nesdílejí, případně je překrývají pouze ekonomickými zájmy. Mám však naději, že pro mnoho našich spoluobčanů bude pan předseda Senátu PČR tím, kdo si stojí za svým, i když – dle Číny – za to zaplatí vysokou cenu. Doufejme jen, že to nebude ta nejvyšší.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora