Stát by si měl rozmyslet kroky vytáčející občany

Jisté knižní tituly jsou tak známé, že je lze použít i jako metaforu. Patří k nim stará kniha Dalea Carnegieho Jak získávat přátele a působit na lidi. Někdy ale převládnou opačné pocity. I když neexistuje kniha Jak by úřady měly postupovat, aby nevytáčely občany, zdá se, že by o ni byl zájem. Dokládá to dění okolo epidemie a Moravskoslezského kraje.

V pátek odpoledne byly na celý kraj s 1,2 milionu obyvatel uvaleny karanténní kroky, což vyvolává otázky. Je situace pod kontrolou? Lze ještě mluvit o lokálních ohniscích nákazy, nebo už o její druhé vlně? Nemá se na ni chystat celý stát?

Ve skutečnosti to není tak horké. Systémově vzato je nákaza pod kontrolou, což dokládají čísla i slova Romana Prymuly z nedělního rána. Česko sice vykazuje 4765 nakažených, což je nejvíc od dubna, leč jen 131 hospitalizovaných, deset na ventilaci a pouze jednoho na mimotělním oběhu. Situace se nevymyká tak, aby si toho všimly jiné země a zařadily Česko mezi rizikové státy (jak řekl ministr zahraničí Petříček). Nelišíme se ani od srovnatelných zemí v sousedství. I ty mají svá regionální ohniska (Horní Rakousy) a problémy. Tak v čem je problém? Je-li tu něco, co hrozí neblahými dopady, najdeme to spíš ve společenské než v hygienické stránce věci.

Ano, situace je pod kontrolou, což dokládají čísla i výroky známých veřejných osobností. Ale daří se o tom přesvědčit občany? To už je jiná věc, neméně důležitá. Občané neposuzují úspěšnost hygieniků, státu, krajů či samospráv jen podle čísel. Všímají si i jemnějších nuancí, zvláště takových, které se jich dotýkají osobně.

Třeba toho, co doprovází testování na covid-19 v Moravskoslezském kraji. Konkrétně toho, že testy se mají dělat co nejrychleji po odběru vzorků, ale kapacitně přetížené laboratoře vzorky zamrazují a analyzují až s několikadenní prodlevou. Proč? Aby nepřišly o zisk, kdyby vzorky předaly k analýze laboratoři volnější.

Zdá se, že lidé by do značné míry „překousli“ vyhlašování karanténních kroků. Dělá se to i v jiných zemích, ba tvrději. Lidé by „překousli“ i to, že se ruší různé naplánované akce. Když se musí o rok odložit olympijské hry v Tokiu, proč by totéž nemohlo postihnout jiné, menší podniky? Co ale lidé „nepřekousnou“, je způsob, jakým úřady restrikce vyhlašují.

Celý postižený region je už léta proslulý festivalem Colours of Ostrava. Letos byl festival zrušen, což nepřekvapilo. Právě proto pořadatelé nachystali alternativní podnik Nefestival. Nachystali, s úřady města dohodli, už prodávali vstupenky a ve středu akci zahájili. Jenže v pátek odpoledne ji hygienické úřady s okamžitou platností zrušily (v rámci zákazu akcí nad sto účastníků). Střetávají se, hlavně v diskusích na webu, argumenty a protiargumenty. Jedni tvrdí, že hygienici si tu kvůli pár nemocným v Ostravě napravují chyby z Karviné. Jiní namítají, že v březnu právě akce tohoto typu pomohly rychlému šíření epidemie po Evropě.

Souboj argumentů je užitečný, ale to hlavní je jinde. Proč úřady vyhlásily restrikce tak naráz, když podle epidemiologa Rastislava Maďara „ležely poměrně dlouho na stole“? Přesvědčí tím občany, že mají situaci pod kontrolou? Právě tyto momenty svádějí k sepsání knihy Jak by úřady měly postupovat, aby nevytáčely občany.

LN, 20.7.2020