Spory o policejní ředitele, tedy o toho nakonec odvolaného a toho nakonec velice složitě jmenovaného, bohužel zastínily spoustu jiných událostí. Základní otázkou přetahování (jinak se to nedá nezvat) mezi naší neautentickou levicí a neautentickou pravicí jsou dvě tvrzení. Opozice tvrdí, že vláda vede naši zemi do pekla, v němž se povede většině národa čím dál tím hůře. Druhá strana tvrdí, že je tomu naopak. Čert aby se v tom vyznal, že? Ono je to zcela jinak, ale musíme se na to podívat jinou optikou. Na tomto základě dojdete k závěru, že pravdu nemá ani jedna strana. Že ono čertovo kopýtko je zcela jinde.

V době nedávné se odehrály různé věci, nad nimiž zůstává rozum stát. Téměř všichni noví ministři započali svoji ministerskou kariéru tím, že zadali řadu nejrůznějších auditů. Svěřili je pochopitelně soukromým firmám, protože poměrně drahý Nejvyšší kontrolní úřad máme zřejmě jenom pro ozdobu. A navíc jeho šéf bydlí v nějakém předraženém bytě, že? Na audity se ovšem musely najít nějaké peníze. A nikoli malé, byť se nikde nedozvíte nic o jejich výši. Obávám se, že v rozpočtu ministerstev jaksi nebyly plánovány, takže se musely vzít odjinud. Otázkou je, zda to nebyly náklady zbytečně vynaložené. Náklady, které logicky evokují potřebu neustálého zvyšování našeho státního zadlužení.

Kde nebylo možno použít audity, přišlo se s reorganizací. Mezi největší připravované reorganizace patří vytvoření centrálního úřadu práce. To má přinést úsporu 172 milionů korun. Řešení je zcela jednoduché. Od dubna bude pracovat jedno hlavní centrum, to bude řídit 14 krajských odboček, které budou řídit celkem 226 poboček menších, většinou umístěných v pověřených obcích. Kde se nachází oněch uspořených 172 milionů, není z tohoto schématu jasné, když ani z návrhu zákona o této změně nic takového nevyplývá. Jeden náš ekonomický týdeník napsal, že ministerstvu práce a sociálních věcí schází k realizaci případně schváleného zákona podrobný popis jeho realizace, tedy organizační řád. Tentýž týdeník uvádí ještě dvě zajímavé informace. Jeden vysoký úředník, který z uvedeného ministerstva nedávno odešel, prohlásil, že takový řád by klidně napsal v rámci své pracovní náplně za jeden víkend. Druhou informací je to, že organizační řád byl již externě zpracován jednou nedávno nechvalně proslulou univerzitou v podstatě za 18 dnů. 30. listopadu loňského roku byla prý podepsána smlouva a 17. prosince také loňského roku byla ministerstvu doručena faktura za tuto práci. Na pouhých 936 tisíc korun. Takže úspora je již dnes nižší o jeden milion a navíc se ukazuje, že by bylo bývalo levnější, svěřit tu práci onomu úředníkovi, jehož tvrzení o práci na víkend je zřejmě pravdivé. Univerzita to udělala za necelé tři týdny, ale k tomu potřebovala nastudovat informace, které ten úředník měl a má zřejmě v malíčku. Rozumíte tomu?

Totéž ministerstvo, shodou okolností dle informací stejného ekonomického týdeníku, si objednalo u jedné firmy, pochopitelně soukromé, za patnáct milionů korun televizní kampaň určenou na pomoc nezaměstnaným. Od konce ledna do konce března budou v televizi uváděny TV spoty, které nějakými modelovými příklady mají ukázat nezaměstnaným cestu ven z bludného kruhu nezaměstnanosti. Jedním z impulsů řešení mají být i odkazy na možné využití fondů z Evropské unie, jejichž využívání nám v roce 2013, jak známo, skončí. Nedovolím si jakkoli zpochybňovat kvalitu oněch TV spotů. Pouze mi není jasné, jestli je televize bude vysílat zadarmo. A také co bude s těmi nezaměstnanými, kteří nemají televizi. A co bude s nezaměstnanými, kteří se na televizi nedívají, a když, tak pouze na Ulici. Nechci to dále komentovat. Jen netuším, jak bude celá kampaň vyhodnocena. Když se již dopředu ví, že mají cenu patnácti milionů korun, které se státu vyplatí. Troufne si někdo snad na jejím konci vyjít s číslem, demonstrujícím kolik nezaměstnaných v důsledku zhlédnutí těchto několika televizních pořadů získá pracovní místo? Připadá mi to stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že díky odvysílání staronového seriálu Nemocnice na kraji města, může spousta nezaměstnaných získat místo ve zdravotnictví.

Nu a k tomu ještě další, zdánlivě s tím nesouvisející informace. V roce 2010 u nás vzniklo téměř 25 tisíc nových firem. To je úžasná zpráva. Nerozumím pouze tomu, že téměř polovina z nich vznikla v Praze. V městě, které má nejnižší nezaměstnanost vůbec. Kde vezmou ty nově vzniklé firmy zaměstnance? Není v tom také nějaké čertovo kopýtko?

Co mě na všech těchto (a mnoha dalších) věcí mrzí, je pouze to, že pod rouškou snižování nezaměstnanosti ani jedna z přetahujících se stran nepřišla na to, že bychom měli jít směrem zcela opačným. Nesnižovat nezaměstnanost, ale zvyšovat zaměstnanost, a to především vytvářením skutečně nových pracovních míst. K čemuž budoucí potencionální podnikatele nevede v této zemi vůbec nic. Ani žádný grant počítající s dotacemi z Evropské unie, k čemuž tyto dotace byly (a jsou) původně určeny. Všechny výše uváděné příklady se mi jeví jako způsob, jak zajistit ještě lepší zaměstnání těm, kteří již zaměstnáni jsou. Paradoxně na úkor těch nezaměstnaných.

Co tedy s tím? Asi nic. Stále se ukazuje, jak geniální byl onen známý masový vrah Josif Vissarionovič Džugašvili, pro ty méně znalé, generalissimus Stalin. Vyprávěl se kdysi takový vtip, že ještě než odešel z tohoto světa, sdělil Nikitu Chruščovovi, že pro případ, kdyby bylo Zemi sovětů nejhůř, nechal v trezoru tři obálky. Aby tedy v případě potřeby otevírali jednu po druhé. Když tedy přišlo ponejprv nejhůř, otevřeli první obálku. V ní bylo napsáno: sveďte všechno na mě. Stalo se, avšak i tak po určité době přišlo nejhůř. V druhé obálce bylo napsáno: dělejte to jako já. Stalo se, avšak i tak po určité době přišlo nejhůř. A tak otevřeli obálku třetí. A v ní byl vzkaz: napište tři obálky!

Co z toho? Asi bychom se měli vrátit do doby jen pár chvil předtím, než do nějakého vládního trezoru někdo vložil tři obálky. A vydat se tou cestou, která slibovala, že to nebude tak, že všechno rozhodne trh. On totiž bohužel stále rozhoduje. Ale je to opravdu TEN trh?