Krátce po zahájení elektronického hlasování necelých šesti tisíc zaregistrovaných sympatizantů Věcí veřejných o tom, kdo má být předsedou strany, odnesl Radek John, stávající šéf této vládní strany a kandidující na to, aby ve funkci pokračoval, demisi na post vicepremiéra pro boj s korupcí prezidentovi republiky. Mohlo by se tedy zdát, že jde o nešťastné načasování. Ale jak je to s Johnovými výhledy ve volbě, těžko předvídat. Nejvážnější protikandidát Vít Bárta o předsednictví ve své momentální komplikované situaci neusiluje, a jak si u hlasujících véčkařů stojí vůdkyně poslaneckého klubu Karolína Peake, jasné není. Ostatně ale výsledky hlasování pak stejně lze změnit na blížícím se kongresu strany.

Ale zpět k Johnově demisi. Tomu, jak známo, vadilo, že se mu premiér plete do sestavování protikorupčního týmu. Šlo jednak o osobu Libora Michálka, který na podzim coby šéf Státního fondu životního prostředí rozpoutal vlastnoručně pořízenými nahrávkami aféru, kvůli níž rezignoval ministr Pavel Drobil, jinak místopředseda ODS. A pak hlavně o Michala Moroze, považovaného z dřívějška za propojeného s Bártovou bezpečnostní agenturou ABL. Moroz se nadto se před lety ocitl v podezření, že se sám podílí na jednom korupčním případu. Moroz už coby Johnův náměstek na vnitru žádal o bezpečnostní prověrku, ale ani po tři čtvrtě roce ji zatím nedostal. Tím premiér Nečas argumentoval, když dával najevo, že jej coby zaměstnance Úřadu vlády, kde měl mít John se svými lidmi působiště, akceptovat nehodlá.

John si také stěžoval, že od koaličních partnerů necítí dostatečnou podporu k boji proti korupci, ale vlastně pro něho vytvořený post byl zkrátka vnímán jako příslovečná trafika, neboť stranu, jíž John předsedá, potřebují partneři do koalice. A Johnovi se od vstupu do vlády mnoho nedařilo, přicházel s nedotaženými koncepčními plány a šli proti němu policejní odboráři. V průzkumech končil na chvostu žebříčku obliby ministrů. A média do něj šila poměrně s gustem při každé příležitosti, včetně nadbytečně užívaného majáčku a letu vrtulníkem k předání medaile. Teoreticky ovšem mohl v nové roli mít úspěchy, kdyby spolupracoval se svým nástupcem Kubicem, od kterého se mimo jiné čeká otevírání starších korupčních kauz.

Nicméně John rezignoval a prezident neměl důvod mu bránit. Dokonce v pátek vyjádřil překvapení, že to trvalo tak dlouho. Zda tím Václav Klaus myslel pouze fakt, že John odchod z vlády ohlásil už před deseti dny, anebo naznačoval, že měl John rezignovat ještě dřív, to už si hlava státu typicky nechala pro sebe.

Třeba je Johnova demise znamením jeho konečného ústupu z politiky, ale pořád ještě může zůstat v čele VV, pokud se to bude Bártovi z nějakých důvodů hodit. Ale jak dlouho budou „véčka“ ještě ve vládě a jaké jsou jejich perspektivy, nad tím se klene otazník ještě výraznější. Dodat ovšem můžeme, že předseda odchází z vlády v okamžiku, kdy neuspěl ani na ministerstvu vnitra, ani při sestavování týmu na jiném vládním postu a kdy jeho strana zaznamenala doslova skličující výsledek v posledním průzkumu volebních preferencí, podle kterého by se do sněmovny nedostala, ani kdyby se brala v úvahu enormní statistická chyba. A její skandály se teprve začínají přešetřovat a nikdo netuší, jaké další se ještě mohou v příštích týdnech či měsících vynořit. Takže se na prvý pohled není Radku Johnovi vlastně ani co divit. Což ovšem nevylučuje, že jde o jakousi zatím ne zcela průhlednou strategii s bůhvíjakým cílem. A také by se mohlo zavtipkovat, že ministr pro boj proti korupci post opustil moudře před tím, než by se v něm musel začít zabývat stranickými kolegy.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6