On by totiž od těchto plateb osvobodil děti do osmnácti let a důchodce, přestože jeho strana měla tyto poplatky ve svém volebním programu. Na tuto připomínku pan poslanec odpovídá, že poplatky sice v programu lidovci měli, ale "jako doplněk nutných opatření, která je ve zdravotnictví třeba udělat", a pokračuje vzletnými slovy: "Nejdříve musíme definovat standardy zdravotní péče a musíme kontrolovat rozhodující finanční toky ve zdravotnictví." Zní to moudře, ale čtenář se kromě fráze nedozví nic. Přesto se tento poslanec cítí zřejmě natolik na výši, že být po něm, sektor by šlapal jako hodinky a nemusel by se každoročně promazávat miliardovými injekcemi z rezerv státního rozpočtu...
Ale vraťme se k oněm poplatkům. Není jasné, proč od nich chce pan Hovorka osvobodit děti do osmnácti let. Nechme stranou, že označení "dítě" by mu leckterý teenager omlátil o hlavu, byv uražen až do hloubi své pubertální duše, ale u této skupiny pojištěnců se zastavme.
Je vcelku pochopitelné, že vláda chce od poplatků osvobodit děti ve věku do tří let. Matky jsou často celou tu dobu na mateřské dovolené a nemají-li partnera, leckterá z nich obrací každou korunu, nehledě na to, že kojenci a batolata přece jen vyžadují péči lékaře více než děti odrostlejší. Ale proč od poplatků osvobozovat děti starší? To je skutečně těch třicet korun takový smrtící obnos? Když jde člověk po ulici, potká děti, které třímají v rukou mobilní telefon, ty starší už mají v uších sluchátka od walkmana, školáci si mezi sebou vykládají o filmech na dévédéčkách, o playstationech a moderních počítačových střílečkách - a jejich rodiče nebudou mít třicet korun na doktora? To je naprosto zvrácená úvaha!
A neohánějme se sociálně slabými skupinami, zejména romskými komunitami. Kdo viděl záběry interiérů bytů vsetínských Romů přestěhovaných do pověstného "Čunkova" domu, nemohl si nepovšimnout, že každé domácnosti vévodí veliký barevný televizor. Dokonce i na snímcích symbolu chudoby - chánovského sídliště - je u mnoha oken satelitní anténa. Takhle vypadá hmotný nedostatek? To je pouze páně Hovorkův populismus, nikoliv projev starostlivé péče odpovědného politika!
Na druhou stranu je nutno uznat, že v druhé skupině, mezi důchodci, je skutečně možno najít lidi, jejichž životní úroveň by bylo možno nazvat chudobou a kteří jsou vzhledem ke svému stáří nuceni navštěvovat lékaře častěji než mladší generace. Jenže proč od poplatků osvobozovat šmahem všechny? Navíc mnohý lékař při hovoru mezi čtyřma očima bez obalu přizná, že mnohem raději věnuje trochu času papírování okolo poplatků, jen když se zbaví důchodců, kteří si k němu pod záminkou loupání v kříži chodí popovídat nebo postěžovat na protivnou sousedku, a tak se bude moci věnovat pacientům jeho péči skutečně potřebujícím.
Opět tedy falešná, populistická výmluva pana poslance. Je totiž s podivem, že mu vadí poplatky za návštěvu lékaře, ale třicetikorunu za každou položku na receptu už nezmiňuje - přitom tato částka může platbu v ordinaci mnohonásobně převýšit. Není divu, že - jak redaktor Práva připomněl - až příliš často je hlasování pana Hovorky v dokonalém souladu s hlasováním komunistů a sociálních demokratů. Vypadá to, že s těmito dvěma stranami si pan poslanec rozumí daleko lépe než s tou vlastní, proto by neměl být v odmítání slova přeběhlík tak kategorický.
Dá se říct, že poslanec Hovorka je zrcadlovým obrazem pánů Melčáka a Pohanky. Jen s tou výhradou, že na rozdíl od nich prozatím dres, za který byl zvolen, nesvlékl.