Politolog Bohumil Doležal si ve svém článku Nečasiáda klade otázky cit."Jistě, proti korupci je třeba bojovat. Minulost všeobecně a Václava Klause zvlášť je třeba kritizovat (ostatně stejně jako např. i Václava Havla). Chápu taky frustraci policie a státních zástupců z bezmoci vůči korupci propojené s přebujelým politickým lobbismem. Bylo však nutné proměnit kvůli tomu v trosky celý polistopadový režim?"
Poprvé pan Doležal přiznává (a já s ním zcela souhlasím), že čestní a poctiví policisté a státní zástupci byli (a dle mého soudu ještě jsou) bezmocní proti politické korupci. Tato bezmocnost se odráží v naprostém veřejném rozkrádání státu, ve vzniku nikomu neodpovědných oligarchů, v existenčním propadu velké části obyvatel a v devastaci všech hodnot, které jsou v civilizaci nezbytnou součástí společnosti vedle zákonů a předpisů. Dobré mravy a dobrá víra se v české společností stávají téměř nulovým pojmem. Zásada nikomu neškodit (neminem leadere) nebo dodržovat platné smlouvy (pacta sunt servanda) jsou zásady, které v Česku platí nikoliv universálně, ale náhodně, podle toho, jak do nich korupční politická moc zasahuje. To s reálným kapitalismem má málo společného a s dobrým státem se to samozřejmě úplně míjí.
Nemorálností a politickou korupcí doslova prožraný stát se neprojevuje jen vnitřně, ale i navenek. Nedodržuje smlouvy, ke kterým se zavázal (viz. např. závazek na vybudování protikorupčního centra či přijmutí eura), okázale vynáší svou tzv. nezávislost a pravidla nevměšování, a proto ignoruje i evropská nařízení, ačkoliv se zavázal k jejich dodržování, ale především trvale kryje korupční týmy, omezuje svobodu slova a cenzuruje kritiku všemi prostředky, které má k dispozici. Přijímané zákony pak odrážejí především zájmy korupčních skupin a místo aby sloužily lidem a zlepšovaly fungování státu, nezřídka je tomu opačně. Daňové, mediální i skutečné útoky na občany už dávno hraničí s ústavností. (K tomu výborná právní analýza Petra Němečka zde).
Není divu, že capo di tutti capi českého pseudokapitalismu Václav Klaus (jak jej trefně označil Ondřej Neff) a jeho ODS je tolika lidmi nenáviděn. Není a nemůže být překvapením, že lidé bourají tzv. polistopadový vývoj, protože jeho přínos skončil rokem 1998 s tzv. opoziční smlouvou. Od té doby tu máme jinou formu totality a zjevně fasádní demokracii. A jedinou formou obrany občanů, co jim zbyla jen ta zoufalá volba. Pokud hnutí ANO mělo v červnu 2013 necelé jedno procento preferencí, aby se za pár měsíců stalo téměř vítězem voleb, je to důkaz zoufalství voličů více než přesvědčivý.
Marasmus české politiky je zřejmý. Obhajoba skrytě či už pomalu otevřeně promoskevské politiky se projevuje všude a pro občany České republiky to není a ani nemůže být přínosem. České oligarchy doplní ti z Ruska? To je nějaký přínos? O tom, jak tito lidé zbohatli, se přesvědčovat nemusíme. Není divu, že ti, co pamatují socialismus, dávají na misku vah socialistické omezení svobod a socialistickou jistotu existence s pseudokapitaliskou českou svobodou podle politicko-korupčních not českých politiků spojených s trvalou nejistotou finanční existence. Nepřekvapí, že Andrej Babiš , předseda hnutí ANO, tak silně a trvale zdůrazňuje, že není politik. Ano, slovo "politik" se v Česku stalo skoro stejnou nadávkou, jakou bylo po sametové revoluci slovo "soudruh".
Není to tak dávno, kdy mi jeden z produktů "polistopadové justice" povýšeně sdělil , že sice ví, že ten či onen občan se ničeho nedopustil, ale že deset let stíhání a obhajob ho přivede na mizinu a to je cílem celé policejní šikany, která se na nepohodlné kritiky korupčního českého kapitalismu připravila. Je to jako za časů Státní bezpečnosti. Systém tzv. dohledu je jen prázdnou floskulí a občan se nápravy nedovolá. Tohle je tedy ten "polistopadový" režim, který chtějí mnozí lidé zbourat. A dají hlas komukoliv, kdo jim takovou nabídku předloží. Je nepochybné, že současná vládní koalice změnu neprovede. Zaprvé je v ní polovina opoziční smlouvy a trvalý přívěsek "polistopadové politiky", tzv. lidovci, a zadruhé hnutí ANO, které hlásá, že je pravicové, a chová se levicově. Navíc jeho exponenti zatím nic kloudného, vyjma siláckých prohlášení a personálních rošád, nepředvádějí.
Bohumil Doležal, chápu-li ho správně, by rád ten stav od roku 1990 do 1998. Také bych rád. Oba jsme v dnešní realitě ale jen snílci.