V té záplavě intrik, slovních přestřelek a vůbec špatných zpráv to byl o víkendu blesk z čistého nebe. Politická reprezentace uznává potřebu nového vládního resortu – ministerstva výzkumu a vývoje.

S návrhem přišel lidovecký vicepremiér Pavel Bělobrádek, koaliční partneři nejsou proti a opatrná podpora většinově zní i z opozičního tábora. Snad tomu tak není jen proto, že si partaje spočítaly, že víc ministerstev rovná se víc židliček nejen pro úředníky, ale i pro politické nominanty. Přinejmenším snaha Pavla Bělobrádka působí autenticky.

Trochu překvapivě při skládání kabinetu přišel k oblasti vědy a výzkumu, ale to, co pak musel vyslechnout od akademické obce, jej nemohlo nechat chladným. Potíž totiž není jen v podfinancování dané sféry, ale i v její organizaci a pravidlech, jimiž se řídí.

Pověstný je tzv. kafemlejnek, který deformuje bodování publikačních a inovačních výstupů. Také by bylo vhodné přimět svět byznysu, aby nesypal peníze jen tam, kde se to překrývá s momentálními podnikatelskými záměry. Vědci též žehrají na přílišnou administrativu, která jim v posledku brání v bádání. Co třeba na nějaký čas podle jasných kritérií financovat realizátory dřívějších úspěšných projektů, aniž by museli co chvíli vykazovat nadějnost své aktuální práce?

Vědecká obec si nadto stěžuje, že peníze se rozdělují ze čtrnácti adres a nikoli jednoho centra. Přednostně by mělo dojít k zastřešení technologické a grantové agentury a hlavně ke sloučení jejich rozpočtů v jeden. Abyste posbírali náměty, stačí zajít do ústavů Akademie věd, na vysoké školy, nebo třeba i do Senátu, kde zasedá jedna z předních expertek na výzkum chorob mozku, míchy a výzkum kmenových buněk Eva Syková.

Aby se nové ministerstvo mohlo narodit, je nutné upravit kompetenční zákon. Dočkat se jej tudíž můžeme zhruba s příštím volebním obdobím. Že by se ale jeho vedení nudilo, si nejspíš nemyslí nikdo. Kromě toho by symbolizovalo náš zájem na rozvoji České republiky, její ekonomiky, vzdělanostní úrovně a – jak se módně říká – konkurenceschopnosti.

Země, která se zodpovědně věnuje vědě a výzkumu, přece nemůže být jen tak nějakou lacinou montovnou či velkoskladištěm. Nemluvě o skvělé pověsti českých výzkumníků za hranicemi. Tam jsou leckdy ceněnější než doma.

Ještě jedna satisfakce se nabízí. Ministerstvo výzkumu a vývoje by navázalo na dosavadní práci Bělobrádkova úřadu, ale také ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dosud se hojně spekulovalo o tom, že by se z tohoto resortu do podoby samostatného ministerstva vypreparovala oblast sportu. Připusťme, že leckde ve světě tomu tak je. Při vší úctě k propagátorům pohybu na vrcholové i rekreační úrovni ale sport na vědu, výzkum a vývoj prostě nemá. Pohybují se v něm sice prachy, o nichž se akademikům ani nezdá, ale dopad na chod státu a společnosti má nepoměrně nižší. Proto by bylo záhodno, má-li nové ministerstvo vzniknout, zasvětit je právě vědě.

Vědců ani učitelů nejsou davy. Proto jimi většina dosavadních vlád pohrdala. Změnit tento trend není věc volebního profitu, ale slušného vychování a dobrého vkusu.

V této souvislosti stojí za pochvalu i to, že vicepremiér Bělobrádek, ministryně školství Kateřina Valachová a ministr bez portfeje zodpovídající za legislativu a lidská práva Jiří Dienstbier podpořili nedávnou Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti, jež reagovala na hysterii kolem přílivu uprchlíků. Souznění intelektuálních elit a vládnoucí politické reprezentace nakonec může být prospěšné pro nás všechny.