Proč je návrh na zavedení bankovní sektorové daně falešný a populistický

Slovo populista či populistický se stalo frekventovanou a vcelku módní replikou na znevážení téměř jakéhokoliv návrhu či názoru politického oponenta či strany. Když dojdou argumenty či je dotyčný ani nechce hledat, označením populista celou věc jednoduše shodí ze stolu. V praxi si většinou politici či novináři, kteří těmito termíny častují druhé, jen potřebují ulehčit práci. Nechtějí být vulgární či osobní, ale zároveň se nehodlají samotnou podstatou příliš zabývat, „jste populista, nebo jde o populistický návrh“ a je vymalováno.

Charakter pojmu, u kterého se udává, že termínem „populistický“ či „populista“ haní zejména politici své soupeře, které viní z prosazování rychlých a líbivých, ale těžko uskutečnitelných řešení složitých socioekonomických problémů (zdroj Wikipedie), bych s dovolením rozšířil, aby i nadále nedocházelo k inflaci tohoto výrazu. Jde tedy o takové návrhy, které jsou líbivé a populární, což by ale samo o sobě nevadilo. Nebo snad mají politici prezentovat jen neoblíbená, provokativní témata či pomalá řešení, aby náhodou nebyli označeni za populisty? Takový politik je masochista. Podstatným předpokladem ovšem je, aby tyto náměty byly zároveň v příkrém rozporu s dosavadními aktivitami, konkrétními činy či dlouhodobými postoji daného politika či strany. Teprve takto pohromadě splněné podmínky nějakého postoje mohou oprávněně vyprovokovat označení „populistický“.

Bohatým brát a chudým dávat

No a já bych tu hned jeden takový dalo by se říci učebnicový a přitom čerstvý příklad měl. Jde o návrh na zavedení bankovní sektorové daně, který v úterý prezentoval premiér Bohuslav Sobotka. Jednak tedy jde o líbivé gesto v duchu Jánošíka – bohatým brát, chudým a hodným rozdávat. To je ale pro označení „populistický“, jak již bylo řečeno, málo. Zvláště jedná-li se o návrh z dílny sociální demokracie, která na principu „zdaňuj a zreguluj, poté rozdej a podporuj“ funguje běžně. Klíčový je v tomto případě historický kontext a konkrétní aktivity strany.

Zaprvé to byla právě sociální demokracie, která zprivatizovala české banky za hubičku, a to v takovém rozměru, že z retailových komerčních bank je ryze českou jen jedna. Tudíž rozčilovat se, že ze země odcházejí zisky ve formě dividend, je sice pěkné, ale poněkud nevhodné.

Zadruhé to byla právě sociální demokracie, která poměrně nedávno viditelně prosazovala zájmy pojišťoven ve vztahu k jejich distribučním kanálům ohledně regulace zprostředkovatelských provizí. Přitom se cenová regulace, když už vůbec, má schvalovat ve prospěch slabšího účastníka trhu, nikoliv toho nejsilnějšího. Jakkoliv to v tomto případě bylo doprovázeno vzletnými slovy o ochraně spotřebitelů. Pozor, v návrhu nešlo o regulaci celkových nákladů pojistného produktu, kde by se o určité ochraně pojištěnců dalo hovořit, ale jen o regulaci části těchto nákladů – provize pro zprostředkovatele (finanční poradce). Pojišťovny lze přitom zařadit do stejné kategorie jako banky.

A konečně zatřetí, a to se netýká jen sociální demokracie, abychom byli spravedliví – pokud se má něco udělat s bankovním prostředím, mělo by to být tzv. na vstupu, v samotném finančním systému, který dnes funguje v pravidlech, která se týkají vzniku, oběhu peněz. Zkrátka a dobře, systém je dnes nastaven i díky politikům tak, že banky vlastně nemůžeme minout, vynechat, přeskočit. Musíme mít bankovní účet, pokud chceme podnikat, dokonce i pokud chceme pomáhat jiným a založíme neziskovou organizaci, limit pro hotovostní operace je aktuálně 270 tisíc atd. Pokud jsme tedy systémem a zákony vlastně přinuceni využívat služeb bank, působí návrh na zavedení bankovní sektorové daně trochu směšně. Jinak a stručně řečeno, dát soukromým společnostem jednoho, byť regulovaného odvětví takové možnosti a pak se jakoby vůči nim vyhranit je poněkud falešné a vpravdě populistické.

Fakt, že je tento návrh pomýlený v tom, že půjde o distribuci navíc vybraných peněz směrem k potřebným, ani netřeba opakovat. Banky zcela jednoznačně přenesou zvýšenou tíhu daně na svoje klienty. Udělají to samozřejmě sofistikovaně, případně ještě navíc koordinovaně. Že se může v důsledku tohoto opatření navíc zhoršit dostupnost úvěrů jejich zdražením, snad ani netřeba zdůrazňovat. A pro klienta je lhostejné, jestli k tomu banky vedly objektivní důvody vypořádání se s novou daní, nebo šlo jen o využití příležitosti a vhodnou záminku.

Autor, ekonom a zastupitel hl .m. Prahy za ANO, je provozovatelem a majitelem serveru Bankovnípoplatky.com

LN, 17.2.2017