Ruská agrese na Ukrajině rozhýbala debatu o modernizaci naší armády, která je především v pozemním vojsku závislá na staré tankové a mechanizované výzbroji sovětské provenience.

Vláda urychluje i debatu o jedné z nejdůležitějších a nejdražších akvizic, a tím je nadzvukové letectvo. Zůstane švédský letoun Gripen, který máme na leasing, nebo si pořídíme americké F-16 či F-35? O slovo se hlásí i francouzský typ Rafale. Pokud jde o letouny, bude se jednat o výsostné politické rozhodnutí. Přestože se může zdát, že ruská agrese si zaslouží rychlé jednání, jsem toho názoru, že je lépe chvíli počkat, a to z následujících důvodů.

Dnes málokterý politik chce jednat s Putinem. Což nikoho nepřekvapí. Válku je ale nutné uzavřít na mnohem širším půdorysu, který předurčí, jak bude vypadat příští bezpečnostní architektura v Evropě. Bez Ruska, v jehož čele nebude Putin navždy, bude cenu, a to nejen modernizace armády, ale života společnosti, neúnosně navyšovat. Předvídatelné bezpečnostní prostředí v Evropě, a to v pozitivním i negativním smyslu, musí být základem obranné politiky státu.

Po dlouhé „afghanizaci“ armády je potřebné si jasně říci, jakou ji chceme. Jakou roli bude plnit při obraně země, s jakou početní silou. Jak ji budeme nasazovat a jaký skutečný příspěvek budeme vyčleňovat do NATO. Pak se vyhneme tomu, že si pořídíme dělostřelectvo divizního typu, aniž takou jednotku vlastně máme, či zda budovat výsadkový pluk, pro nějž se bude obtížně hledat realistické nasazení v boji a jehož bojová hodnota není příliš významná.

Nemáme ucelené zprávy, jak si ruská vojska skutečně vedou. Velmi často odkazujeme na zprávy z ukrajinského generálního štábu, které nelze nezávisle ověřit. Je nutné zpracovat na úrovni Aliance reálné zkušenosti a ty potom aplikovat při modernizaci ozbrojených sil.

Je evidentní, že dramatické navýšení mírových stavů armády nelze čekat. Proto je třeba posílit aktivní zálohy a přehodnotit mobilizační rozvinutí armády. Aby takovéto posílení mělo faktický smysl, musíme disponovat větším počtem moderní bojové techniky ve skladech.

Je nutné skutečné partnerství mezi armádou a českým obranným průmyslem. Ten potřebuje dlouhodobou stabilitu v potřebách armády, aby mohl plánovat zdroje a výrobu. Ze dne na den nic nevyrobí.

Pořizujme techniku již v bojích prověřenou. Lehká terénní vozidla mají jistě svoje určení, ale jen při okrajové bojové činnosti armády. Ohrožuje nás konflikt v Evropě, nikoli z Blízkého východu a Afriky. A má mít nová výzbroj špičkovou kvalitu a la mercedes, anebo si vystačíme s dobrým superbem?

Pokud jde o nadzvukový letoun, pak je nutné říci, jakou bude plnit roli. Bude chránit vzdušný prostor ČR, budeme se s ním účastnit bojových operací mimo naše území, bude sloužit k vybojování nadvlády pro činnost pozemních sil? Takový letoun bude sloužit desítky let. Dosavadní způsob veřejných soutěží není dobrý. Nic neuspěchejme, ať nezjistíme, že jsme koupili špatně. Nakonec dvě procenta HDP na obranu mohou být i málo.

Právo, 2.5.2022

Autor je bezpečnostní poradce, dříve náčelník Vojenské zpravodajské služby)