Ministerstvo vnitra ČR a jeho zpráva o extremismu

Kritizujete socialistickou vládu, její členy, nebo Evropskou unii a její představitele? Nelíbí se vám vnitřní či zahraniční politika? Nemusíte mít v ruce hned Molotovův koktejl, abyste byli na seznamu. Stačí slova. Opět.

Pochopil bych, pokud by se terčem zprávy o extremismu staly násilné trestné činy proti ostatním. Jenže doba je jiná. Extremismem, hodným potírání, jsou už zase slova. Ve zprávě ministerstva vnitra za první čtvrtletí 2016 mě zaujala zejména tato pasáž: „Terčem kritiky některých, zejména pravicových, extremistů se stala i média, především pak veřejnoprávní. Tito extremisté je obviňovali s nepravdivého či zavádějícího informování veřejnosti. Snažili se tím snížit jejich důvěryhodnost. V této souvislosti pak propagovali a využívali média alternativní. Řada těchto alternativních sdělovacích prostředků se účelově uchylovala k prokazatelným dezinformacím a konspiračním teoriím. Alternativní média se vyznačovala neuváděním zdrojů informací. Při prokázání nepravdivosti některých tvrzení se obvykle ani nepokoušela o další vysvětlení. Obvykle pro ně bylo dostačující vypuštění zprávy na veřejnost.“

Ptám se, jaký je vlastně rozdíl v popisovaném stavu u veřejnoprávních médií. Nepravdivé, zavádějící a manipulativní zprávy a komentáře, poplatné politickému zadání, se staly běžnou součástí vysílání. Dokonce k tomu mají i noty z Bruselu, podle kterých musí fungovat. Aby dodaly punc serióznosti sdělovaného, odkazují se většinou na jiná veřejnoprávní média a na informace a podklady z vládních či vládou placených organizací a institucí. Po prokázání nepravdivosti buď pustí do éteru zprávu novou, která to přebije, nebo trvají na zprávě původní, protože původní provládní zdroj dodá pro podporu sdělení novou manipulativní analýzu. Jde o veřejné peníze. Jejich čerpání a přečerpávání je nutné obhajovat, stejně jako nepostradatelnost současného establishmentu, až do krve peněženky daňového poplatníka.

Při čtení ministerské zprávy o novodobé škodlivosti slov jsem si vzpomněl na jeden z dlouhé řady dokumentů StB: „Zpráva o nepřátelské činnosti aktivních jednotlivců a skupin z řad antisocialistických sil v okrese, zkušenosti a účinnost preventivních a rozkladných opatření prováděných silami SNB cestou stranických, státních, hospodářských a jiných orgánů a organizací.“ Cituji pasáž, za kterou by se Odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality MV ČR nemusel stydět ani dnes. „Realizaci procesu přestavby hospodářského mechanismu, jehož program byt navržen prosincovým zasedáním ÚV KSČ v roce 1987, dochází k uvolňování vnitropolitických vztahů a rozvoji demokratizačního procesu uvnitř společnosti. Tento pozitivní proces je však od samého počátku intenzivně narušován nepřátelským působením vnějšího i vnitřního protivníka. (...) Celkově lze hodnotit účinnost preventivních a rozkladných opatření prováděných silami SNB jako dobrou, neboť tato opatření měla vesměs kladný účinek a daří se včas podchycovat a eliminovat nepřátelskou činnost antisocialistických sil.“

Jako opatření na potírání extremismu slov tehdy StB navrhla:
1) nadále zkvalitňovat operativní kontrolu u všech antisocialistických sil (...) tak, aby byly včas podchyceny snahy jednotlivců a skupin o podvratnou činnost vůči našemu soc. zřízení a KSČ,
2) v rámci aktivizace opozičních sil v probíhajícím procesu přestavby a demokratizace společnosti zkvalitnit součinnost s jednotlivými útvary VB v rámci OS SNB, dále pak CZV KSČ na podnicích s cílem včasného předáváni poznatků k činnosti nepřátelsky zaměřených osob,
3) za využití všech dostupných operativních prostředků a sil včas podchytit nepřátelské snahy signatářů a stoupenců (...) a jiných nezávislých iniciativ (...) s cílem tyto včasným a vhodným opatřením eliminoval, v případě zjištěni závažnějších poznatků tyto dokumentovat a předávat k realizaci odb. vyšetřováni S-StB,
4) nadále prohlubovat součinnost při prováděných preventivních opatřeních se stranickými, státními, hospodářskými orgány a organizacemi vůči nepřátelské činnosti opozičních sil.

Podle těch nahoře už tu máme zase protisocialistické živly, které nechtějí budovat světlé zítřky, a které je nutné podchytit. Sdružují se a dokonce, představte si to, veřejně mluví na demonstracích a podepisují petice. Už zase tu máme silové složky státní moci, které mají svoje špehy, práskače a seznamy politických extremistů, kteří mají jen jiný názor, hodných k eliminaci. Zatímco premiér Sobotka se samovolně usmívá do kamer, ministr vnitra Chovanec společně s policejním prezidentem Tuhým posiluje policii a ministr spravedlnosti Pelikán chce posílat občany do vězení za slova na adresu novodobých umělých společenských tříd. Už aby byly další volby. Naděje na svobodu umírá poslední.

Autor je místopředseda Svobodných