Halasení kolem nového kandidáta na presidenta vypadá jako vyvolávání hodného ducha, který z nás sejme kletbu „nevhodných presidentů“. Což byli údajně hlavně poslední dva, ačkoli už se přidávají hlasy, že on ten Havel taky nebyl nic moc.

President má být prý nestranický, má klást věnce a vést státotvorné řeči, kterými tak-ňák bude vychovávat národ k lepšímu myšlení a vůbec modernímu vztahu k světu, Evropě a tak obecně. Asi něco jako německý president, který až na oslavné, děkovné a podobné řeči nikdy nic jiného nevykonává. Od toho je tady kancléř, pardon, předseda vlády.

A z tohoto hlediska je prý Jiří Drahoš ideálním pretendentem. Je nenápadný, vystupování má slušné, řídil různé výzkumáky a taky Akademii věd za všech režimů a všech předsedů vlád.

Je to významný vědec a zkušený byrokrat. Ve věcech „umí chodit“. Což mimo jiné dokazuje to, že již za totáče měl povolené vědecké zahraniční pobyty. A vůbec byl v té době úspěšný. Všeobecně úspěšný. To musel být, protože jinak by v roce 1977, kdy řádila kampaň proti Chartě, nemohl (se souhlasem KSČ, jinak to nešlo) obdržet docenturu. V době, kdy můj kamarád, mimořádně schopný chemik na VŠCHT, byl za postoj v roce 1968 stále jen asistentem. Páč tak rozhodla „strana a vláda“.

Po roce 1989 Drahoš rychle nastoupil na cestu kariéry byrokrata. A postupoval po řídících funkcích až na místo předsedy Akademie věd. Postaru by se řeklo: „činovnik“ jak vyšitý. Se všemi vyšel, od Havla, přes Klause až po Zemana. Předsedy vlády nepočítaje, a že jich bylo celkem třináct.

Pan Drahoš je prý nadstranický a to prý potřebujeme. Ovšem, jak napsal jeden z komentátorů, jeho tvrzení, že on „není nalevo ani na pravo“, lze jako vždy správně číst tak, že je nalevo. Dále pan Drahoš nabízí, že bude presidentem konsensuálním, tedy presidentem nikomu nevadícím a do ničeno vážného nemluvícím. Něco jako slovenský Kiska. To je ovšem jiný kabrňák. Ten se nematlal někde ve vědě, ale založil roku Tatracredit s.r.o. (Obchodný register na orsr.sk, IČ 31734685), vydělal pár mizerných miliard eur a pak se dal na lidumilství. Ovšem nezávislý Kiska se pět minut po zvolení obklopil sluníčkáři a dobrosery. Možná se to plánuje i u Drahoš, protože někdo těch 40 až 60 milionů zaplatit musí, Drahoš je nemá. A lidi se těžko složí, že?!

Prý potřebujeme presidenta, úředníka a internacionalistu, pardon, multikulturalistu, muže otevřeného všemu modernímu, a nadlidskému, něco jako „duch vznášející se nad vodami“. To je prý pravé řešení pro nás.

Ovšem dějiny nás učí, že žádný takový president u nás nikdy nebyl. Masaryk byl „President Osvoboditel“, Beneš president „Budovatel“, oba řídili zahraniční odboj. Hácha, jak se vyjádřil v kruhu právníků a před mým otcem, byl president „Odsíratel“. Což se také stalo. Ale i on, dokud byl při smyslech, „odmlouval“ Berlínu a vyreklamoval vysokoškoláky z koncentráků.

Gottwald byl tak „nadstranický“ z hlediska Moskvy, že nechal popravit i své kamarády, Zápotocký byl do počtu, ale ani on neodsouhlasil usídlení sovětů u nás. Novotný byl natolik samostatný, že sice nechal tisíce politických vězňů sedět další léta, ač na tom z Moskvy netrvali, ale sovětská vojska sem taky nepustil. A když ho chtěl ministr vnitra Barák svrhnout, osobně ho zatknul. Slavná je jeho otázka, zda může jako šéf Strany a president osobně někoho zatknout, na což mu Štrougal řekl: „Ty můžeš, Toníku, všechno!“

Generál Svoboda, národní hrdina i komunista, zabránil vytvoření „dělnicko-rolnické“ vlády a přivezl zatčené vedení z Moskvy. Husák nedovolil, ač původně stalinista a potom normalizátor, aby se u nás v roce 1968 uplatnila metoda použitá sověty v Maďarsku. U nás Dubčeka nepopravili, ani bolševici neodvezli tisíce našinců na Sibiř. Ač si to Biľak a další „internacionalisté“ silně přáli. A místo tvrdé diktatury zavedl vedle maďarského gulášového socialismu český normalizační klid na chatách a chalupách, spojený s relativně „plnými mísami egyptskými“. Ani on nebyl jen kýval na vzkazy z Moskvy. A vládu předal Havlovi, pokud vím, s úlevou.

Představa, že by se rozpadla RVHP a Varšavská smlouva, kdyby v čele našeho nového státu v roce 1989 stál president úředník a ne Havel, je blouzněním. Dějiny dělají aktivní lidé. Také proto nejsme Ukrajina. Díky presidentu Klausovi se u nás se Slováky nestřílelo, jako jinde v této části Evropy. A prosadil návrat kapitalismu i proti celé „kulturní frontě“ a Havlovi.

Zemana nemá mnoho lidí rádo, ale kdyby byl presidentem Schwarzenberg, tak jsme tady měli „dočasně usazených“, odhaduji, tak 50 až 100 000 muslimů z Blízkého východu. Kteří by dostávali dávky podle německých norem. Z Bruselu. Z našich peněz. A založil by Svaz česko-bavorského přátelství. Svojí „morální převahou“ by vysvětlil národu, že nemůže jezdit do míst, kde jsou pojmenovány ulice, náměstí a tak po Benešovi, protože to byl zločinec, kterého měli soudit u mezinárodního soudu za válečné zločiny.

Myslím, že Drahoš je přesným opakem většiny našich presidentů. Úředník, který se údajně dokáže se všemi dohodnout. Za slovem „všemi“ se dnes schovává Berlín a Brusel a všichni ti sluníčkáři, multikulti a podobní.

On totiž na sebe totiž „prásknul“ svým podpisem pod výzvou „Vědci proti strachu a lhostejnosti“ to zásadní. „Výzva“ je mimořádná ukázka rádoby intelektuální nadřazenosti nad obyčejným českým plebsem, která je údajně vedena proti „rozdmýchávání všeobecně tolerované etnické a náboženské nesnášenlivosti – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti.“

Všechny ty „překroucené a lživé zprávy“ se pak ukázaly realitou a velkou část z nich zastává nejen značná část evropské a americké veřejnosti, ale i vážní politici.

Úvahu na téma“ Výzvy“, kterou podepsal i vědec Drahoš, jsem uveřejnil 20. 8. 2015 na Neviditelném psu (viz zde a zde).

Rád bych zde zopakoval odstavec ze svých shora uvedených článků na toto téma na NP: Jsem rád, že je velká část čtenářů, stejně jako já, přesvědčena, že „petičníci“ a jejich obhájci ve své domnělé intelektuální vědecké nadřazenosti nejsou schopni anebo ochotni tento jev, tedy gigantickou emigrační vlnu valící se do Evropy, skutečně nezávisle a vědeckými postupy zkoumat. Sami svými „závěry“ tak vyvracejí své proklamační a poněkud nabubřelé tvrzení z úvodu Petice, že: „Jsme vědci a vědkyně, akademici a akademičky, výzkumní pracovníci, studenti a studentky vědeckých oborů, lidé, jejichž základní schopností i hodnotou by mělo být kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací.“

Ona výzva „vědci proti strachu“ byla a je úlitba tehdy zdánlivě nejsilnějšímu politickému trendu eurohujerismu, který se zdál nepřekonatelný. Stačilo, aby slavný matematik řekl, že ženy jsou podle něj méně nadané a zapálené pro matematiku. A političtí fanatici a na ně napojená media jej okamžitě vědecky i lidsky zničili. Dodnes nechápu, proč se této smečce fanatiků a milovníků totality stále říká v mediích „liberálové“.

Podepsat něco takového vyžaduje od signatáře dvě věci:

1) Buď s tím skutečně souhlasí. A pak se ukazuje, že je to politicky naprosto neschopný člověk, který se vůbec neorientuje v situaci. Podléhající šílené ideologii, okouzlen svou představou o sobě samém a svých spolupetičnících. Pak dotyčného vývoj v krátké době usvědčil z naivity.

2) Anebo tomu signatář vůbec nevěří, protože ta Výzva je neuvěřitelný blábol a snůška frází a nesmyslů. Ale když mu ji přinesou aktivisté mající politickou moc, tak ze zbabělosti podepíše.

Otázka zní, co je u kandidáta na presidenta horší. Politická negramotnost, anebo zbabělost?