Já vím, že se již dlouhá léta jaksi předpokládá, že odbory mohou kecat do všeho. To je pravda, ale klíčovým slovem je tu sloveso „kecat“. Ani tzv. Tripartita není ničím jiným, než honosným diskusním kroužkem, kde se sice hodně kecá, ale vůbec nic se tam nerozhoduje. Také se mylně předpokládá, že účast na tzv. Tripartitě vlastně odbory opravňuje k účasti na politických rozhodnutích našich vlád. To však vůbec není pravda.

Účelem odborů je obhajoba zájmů členů v jejich vztazích se zaměstnavateli. Tam jejich účel a úloha začíná a také končí. Všimněte si také, že jsem řekl „obhajoba zájmů členů“ a nikoliv „obhajoba zájmů pracujících“. Odbory si rády neprávem přivlastňují toto neexistující právo zastupování jaksi všech těch, jejichž hlas by se jim mohl hodit.

K čemu je členství v odborech? „Nabízejí bezplatnou pomoc právníka, účast na vyjednávání o platu nebo třeba levnou dovolenou. Mnoho členů využívá jen poslední možnost. Hlavní důvody pro členství v odborech jsou dva: možnost ovlivňovat dění ve firmě a získávat materiální výhody.“ Tvrdí to Václav Chvál, místopředseda odborového svazu Kovo ve společnosti ČZ Strakonice.

Konec konců, Českomoravská konfederace odborových svazů na svých webových stránkách tvrdí následující: „Cílem odborových organizací je především uzavírat kolektivní smlouvy, které upravují zejména pracovní a mzdové podmínky všech zaměstnanců (tedy i odborově neorganizovaných) se zaměstnavatelem. Kolektivní smlouvy jsou nejen významným nástrojem pro úpravu pracovních a mzdových podmínek, ale zaručují zaměstnavateli po dobu platnosti kolektivní smlouvy sociální smír tzn., že pokud je kolektivní smlouva uzavřena nemohou zaměstnanci stávkovat a ochromovat tak činnost zaměstnavatele.“

Také tamtéž uvádí, že odbory jsou „zvláštním typem dobrovolného spolku na obhajobu hospodářských a sociálních zájmů obou sociálních partnerů“. To rozhodně neznamená, že jsou politickou stranou. A pokud se týče politických rozhodnutí našich vlád, tak o tom zcela jasně hovoří Ústava České republiky v Článku 5, kde je uvedeno, že „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.” Odbory do této definice jasně nespadají, a kromě toho bezdůvodná generální stávka je výrazem pokusu o násilí, nikoliv o uplatnění práv. Stávka je něco jiného než lobbování.

Pokud odbory chtějí přímo zasahovat do politických rozhodnutí, ať si založí svoji politickou partaj. To, že pan Štěch je odborářem, ještě zdaleka neznamená, že v Parlamentu zastupuje odboráře. Za ty tam totiž zvolen nebyl. Neměl by se snažit sedět na dvou židlích.

Politika se v České republice uskutečňuje v parlamentu a ne na ulicích. A doufejme, že to tak zůstane i nadále. A pokud pánové Štěch, Dušek a jim podobní chytráci plánují generální stávku za účelem zvrácení nezbytných reforem, tak tedy na nás všechny chystají obrovský podraz, který nás bude všechny stát miliardy korun. Nebylo by možné na ně uvalit právní a hmotnou zodpovědnost za poškozování ekonomiky naší země? To by se mi moc líbilo.