23.9.2019 | Svátek má Berta


POLITIKA: Jaká by měla být nová pravicová strana?

2.1.2009

Na dvanáctý leden 2009 oznámil ředitel Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach založení nové pravicové strany vzešlé z vleklé krize občanských demokratů. Přestože tento projekt vyvolal značný zájem médií i aktivních občanů, příliš informací o něm veřejnost stále nemá. „Nová pravice“ v České republice svou stranickou platformu teprve rozjíždí a proto bych se, jakožto konzervativní pravičák, rád zapojil do diskuse o tom, jak by měla ona platforma vypadat.

Přes nedostatek konkrétních informací můžeme s jistotou říci, že zmiňované politické uskupení bude prosazovat odmítnutí Lisabonské smlouvy spojené s obhajobou národních zájmů, omezení přebujelé byrokracie a odstraňování regulačních mechanismů v ekonomické sféře. Jednoznačně chválím. Velmi dobrý začátek, který může vzbudit zájem mnoha pravicově smýšlejících občanů, znechucených politikou ODS. Mějme na paměti, že s Lisabonskou smlouvou nesouhlasí 55 % obyvatelstva, ale přesto neexistuje v českém parlamentu žádná strana, která by tuto přelakovanou euroústavu jednoznačně odmítla.

Je to ovšem pouze začátek. Chce-li strana dlouhodobě udržet stabilní elektorát, musí mít vizi. Z čeho by ale vize české „nové pravice“ měla vycházet?

Osobně soudím, že nový reprezentant politické pravice by mohl a měl využít situace. Topolánkovo vedení totiž de facto zničilo ODS jako pravicovou stranu konzervativně liberálního střihu, takže dnes v České republice parlamentní pravice neexistuje.

Toto nově vzniklé vakuum musí nový politický subjekt zaplnit a patřičně to podat veřejnosti. Buďme důslední a vytkněme si témata, na která pravicový volič, nebo prostě jen zodpovědný občan se zdravou hrdostí, slyší. Dejme jasně najevo, že hodláme snížit daně skutečně VŠEM, zejména pak střední třídě a rodinám s dětmi, protože právě tito tvoří základ funkční společnosti. Odmítněme proto „daňovou podkovu“ současné vlády, která přinesla užitek pouze těm dvěma vrcholům podkovy – chudým a bohatým – zatímco střed se nejvíce „prohnul“. Dělejme pravicovou politiku pro všechny občany, ne jen pro „bohaté“, a dokažme, že na pravicové politice vydělají všechny třídy, protože bohatství „prosakuje“.

Jsem taktéž názoru, že politický subjekt autentické pravice musí otevřít témata, která jsou z rozličných – velmi často zištných – důvodů udržována politickou reprezentací pod pokličkou. Namátkou mě napadá případná demonopolizace Českých drah a ČEZu, dvou fakticky monopolních gigantů, které dopilovaly k dokonalosti umění nehorázně odírat daňového poplatníka a ještě se tím chlubit.

V ekonomické rovině by konzervativně liberální strana v žádném případě neměla být stranou velkého byznysu, což dnes předvádí ODS. Nepleťme si kapitalismus s manažerským socialismem a korporativismem, jenž momentálně panuje. Stav, kdy jsou korporace podporovány nejrůznějšími pobídkami a daňovými prázdninami na úkor tuzemských středních a drobných podnikatelů, kteří zaměstnávají téměř šedesát procent aktivní populace, nemá se zdravým tržním prostředím nic společného. Nerad bych se u nás dožil současné situace v USA, kdy stát sanuje a posiluje arogantní původce ekonomické krize.

Ekonomicky aktivnímu člověku musí v peněžence zůstat tolik peněz, kolik jen bude možné, a to i za cenu znatelného snížení sociálních výdajů. V tom spatřuji základ ekonomického programu opravdové pravice. Lafferova křivka funguje a snížení daní přináší hospodářský růst.

S tím souvisí i následující úvaha. Pokud určitá strana hodlá vycházet z konzervativních principů, nemůže vyznávat čistý ekonomismus. Musí mít na zřeteli zájmy země, její společenský řád, hodnoty národní pospolitosti a sociální stabilitu. Kdo se zajímá o americkou politiku dvacátého století, jistě zná pojem „Reaganovi demokraté“. Jednalo se o dělníky nebo příslušníky nižší střední třídy, kteří dlouho nevolili republikánskou stranu, protože jí vnímali jako stranu velkého byznysu. Hodnotově však měli blízko ke konzervativnímu smýšlení, věřili ve smysl a sílu rodiny, byli americkými patrioty a vyznávali myšlenku svobody spojené se zodpovědností. Ronald Reagan dokázal tyto lidi oslovit a zajistit americké pravici výraznou převahu. K Reaganově politice se tak hlásili bohatí podnikatelé, kovbojové z texaského jihozápadu, středozápadní evangelíci i jižanští konzervativci a mnoho dalších.

Česká nová pravice stojí před podobnou výzvou – vytvořit stranu, které svůj hlas odevzdají všichni aktivní občané, které spojují společné hodnoty a přesvědčení. Nikoliv příslušnost k ekonomickému segmentu nebo penězovodu z nějakého lokálního bratrstva.

V této souvislosti si vždy připomínám úryvek z brilantní „Culture war speech“ známého konzervativce Pata Buchanana, týkající se právě nutnosti udržet patriotické dělnické vrstvy : „Sice nikdy nečetli Edmunda Burka nebo Russella Kirka… ale jsou to velcí konzervativci svým srdcem. Jsou to naši lidé.“

Autentická pravice by v souladu s tradičními hodnotami neměla couvat ani v „kulturní válce“ o morálně filozofická poselství. Domnívám se, že mezi povinnosti konzervativně liberální strany patří ochrana svobody a řádu a boj proti kriminalitě. Zvedněme hozenou rukavici a postavme se proti narůstajícím zásahům do svobod jednotlivce i rodiny, ať už jsou tyto motivovány jakkoliv. Postavme se proti těm, kdo chtějí „chránit“ lidi před nimi samými pomocí nejrůznějších nesmyslných zákazů – jednou kouření v restauracích, podruhé tělesných trestů nezbedných potomků, potřetí zpřísněním podmínek pro získání zbrojního průkazu, počtvrté nějakou jinou nebezpečnou hloupostí.

I zde se pro novou pravici otevírá široké pole působnosti. Lidé jsou znechuceni politickou korektností, kdy skupinky samozvaných „ochránců lidských práv“ z nejrůznějších neziskových organizací mediálně ostrakizují kohokoliv, kdo si „dovolí“ nesouhlasit s pozitivní diskriminací, multikulturalismem, feminismem a jinými relativizujícími směry inspirovanými hnutím šedesátých let .

Občané povětšinou nechtějí, aby jejich peníze byly směřovány neziskovkám tohoto typu, a nesouhlasí se stavem, kdy bezúhonní a pracující vydělávají na své nepřizpůsobivé spoluobčany. Kdo jiný než pravicová strana by měl zdůrazňovat, že existují stejná práva a povinnosti pro všechny občany bez rozdílu? Kdo jiný by se měl zasazovat o nekompromisní vymáhání pravidel existujícího řádu? Není to snad právě občanská pravice, kdo by měl dbát na bezpečný život těch „slušných“ a trestat ty „neslušné“? Nářky o „nešťastném životě“ či „sociálním vyloučení“ zločinců a kriminálníků ponechme někomu jinému. Nás by mělo zajímat bezpečné prostředí pro ty, kteří se řídí obecně platnými zásadami vzájemného soužití.

Jak vidno, prostor, který se nové pravici v ČR otevírá, působí nadějně. Jen ho správně využít.

Ve svém článku jsem pouze velmi zjednodušeně načrtl témata, kterým by se měla autentická „nová“ pravice věnovat, aby byla skutečnou pravicí a zároveň si vytvořila relevantní voličskou podporu. Cílem mého zamyšlení je přispět k debatě o podobě nové pravicové strany. Laskavý čtenář mi snad promine jistou zjednodušenost a schématičnost článku, jehož cílem není analyzovat, ale podněcovat.

Poznámka Petra Macha, 30.12.2008: Taková ta strana bude. 12. ledna ve 13 hodin představíme v Autoklubu na tiskové konferenci složení Přípravného výboru, název, programové teze, web. Marek Skřipský byl jedním z těch, kteří nás inspirovali k založení nové strany (v článku, který vyšel zde a v dubnovém Laissez Faire)

Euportál.cz



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.