Vládní úsporná opatření se dotknou sociálních výhod mnoha vrstev obyvatelstva, a proto je pravděpodobné, že se vláda brzy ocitne pod silným tlakem velké části veřejnosti, z něhož bude těžit „obrozená“ sociální demokracie a možná i některé populistické subjekty typu Suverenity a dalších. Opozice však nebude až do příštích voleb schopná zvýšit svůj vliv ve sněmovně, pokud vláda zůstane jednotná. Doba, kdy rozhodoval jeden či dva přeběhlíci, je pryč, což je pro kvalitu demokracie jen dobře.
Nikoliv aktivity opozice, ale spory mezi koaličními partnery jsou hlavní hrozbou pro přežití Nečasova kabinetu po celé předpokládané čtyřleté funkční období. Zatím z vyjednávání o vládě vytěžily v oblasti obsazení ministerských křesel obě menší koaliční strany, zatímco v programové oblasti se jeví podle dostupných informací jako úspěšnější ODS. Zvláště Věci veřejné musely rezignovat na řadu bodů svého programu (včetně populárních protikorupčních agentů-provokatérů).
Věci veřejné budou hrát rozhodující roli i v dalších osudech vlády. Lze očekávat, že tato strany bude postižena ztrátou protestního potenciálu, což se projeví i na poklesu jejich preferencí. Ale i pokud by za takové situace chtěly VV vládu opustit, neznamenalo by to pro stranu návrat do pro ni téměř ideální souhry okolností, která jim umožnila dosáhnout vynikajícího volebního výsledku.
První měsíce vlády budou poznamenány i volební kampaní před komunálními volbami, což zřejmě dočasně ochromí i její reformní nástup. Nicméně i přes vyhrocenou kampaň není pravděpodobné, že by TOP 09 či VV kvůli komunálním volbám opustily vládu. Hlavní reformní zákony a normy budou zřejmě přijaty v roce 2011, jejich dopad se však plně projeví až v letech následujících. Pokud se vládě podaří udržet přízeň střední třídy, mohou vládní strany zopakovat svůj výsledek i v následujících sněmovních volbách.
V nich se jim však postaví mnohem větší počet příznivců levice, než který se dostavil před měsícem k volbám na podporu kontroverzní paroubkovsko-dimunovské kampaně. Na straně levice přitom nemusí stát pouze Sobotkovi sociální demokraté, ale i širší blok radikální levice. KSČM může vzhledem ke ztrátě tradiční základny oživit projekt Levého bloku z roku 1992. Populistických projektů se může v následujícím období objevit celá řada, protože se ukazuje, že marketingové produkty na jedno či dvě použití na současném středoevropském trhu zabírají. Jak však ukazuje český i slovenský příklad, je zatím možné skloubit za účelem převzetí vládní odpovědnosti zájmy stran a hnutí starého i nového typu.