Současná politická situace vyžaduje od člověka, který se ji pokouší komentovat, notnou dávku sebezapření. Přesto však dnes existuje převaha těch, kteří rezignovali na jakékoli rozlišovací náhledy a současnou politiku včetně politiků házejí do jednoho velkého pytle. Namátkou - novoministr Rath a rádobyministr Julínek z posledního úvodníku Astona, ale i pan Doležal tvrdí jinde že „není žádného rozdílu mezi ČSSD a ODS“ atd. Tato dehonestace politiky obecně a rezignace na to umět rozlišit věci podstatné od nepodstatných dnes dále působí na „rozšiřování blbé nálady“ naservírované nám bývalým prezidentem Havlem.

V poslanecké sněmovně se sešli pánové Havel, Pithart, Paroubek a Zaorálek, aby diskutovali o současné politické situaci ve světle (možná by bylo lépe napsat „příšeří“) výročí 17. listopadu. Byl to pan Pithart, který slyšel tak intenzivně „trávu růst“, až mu z toho vyšlo, že se u nás chystá jakýsi pogrom na komunisty. Dopadlo to poněkud jinak a dnešní komunisté (televize zabírala pana poslance Dolejše za KSČM) se „oslavy“ 17. listopadu v režii našich levičáků docela rádi zúčastní. Vždyť v tom má pan Paroubek jasno už dávno, komunisté nepředstavují již „žádnou“ hrozbu pro naši „demokracii“. Budování si těchto „oslích“ můstků k tomu, abychom v Česku po volbách 2006 měli již „definitivní“ levicovou vládu ČSSD a KSČM, je svým způsobem paradox „oslavy“ výročí 17.listopadu.

Korupce, její všudypřítomnost vedoucí až do nejvyšších vládních míst, je tím, čím současná vláda proslula snad nejvíc. Kromě aktivní korupce, která se týká ministrů a vlády jako celku, existuje navíc staronový jev korupce pasivní, kterou levicová vláda korumpuje své potenciální voliče. Tím je zejména neustále zadlužování českého státu, které bylo ministrem financí obaleno frázemi o postupném snižování zadlužování dle tzv. konvergenčního programu, podle kterého má Česko přijmout v roce 2010 jednotnou evropskou měnu. Díky současné dynamice ekonomického růstu, růstu platů a zisků korporací, se přitom vytvářejí výborné možnosti pro skutečné zamezení růstu státního dluhu. Česko stále těží z diferenciálu mezd mezi původní evropskou patnáctkou a námi a dosahuje tak podstatně vyššího ekonomického růstu než tyto země. V této situaci je stávající výše nezaměstnanosti v Česku naprosto zbytečná a souvisí, jak si stále více lidí uvědomuje, s chybně nastavenými parametry sociální sítě.

Souboj idejí se jaksi nekoná. Není to však ničím jiným než tím, že stávající vládnoucí garnitura jednoduše žádné ideje nemá. Současná vláda je mistrem v oboru „jak zvládat a přežít krizové situace výměnou předsedy vlády“. Za bukem má vždy připraveny dnešní komunisty, které, jak tvrdí Paroubek, je nutné do našeho politického systému „integrovat“. Potíž je vlastně jenom s tím, že naši komunisté jsou v systému integrovaní už dávno a bez jejich pomoci by byli naši socialisté jako nahý v trní.

Být proto nad věcí, všechny politiky apriori považovat za „lháře a podvodníky“, je ta nejsnazší cesta ke komentování dnešního stavu. Není vůbec náhodou, že se tato palba ozývá zejména od příznivců vlády. A není rovněž náhodou, že je tento způsob „politické“ práce využíván přímo členy vlády (Zgarba, Rath). Není totiž nic jednoduššího, než své politické soupeře označit za stejné, ne-li větší lumpy. V pozadí je ukryto sdělení, že „s námi to znáte, je to vaše jistota „vrabce v hrsti“, těm, co slibují holuba na střeše, nevěřte, není to holub, ale „modrá straka“.