Kam se hrabou nejdražší hokejisté a fotbalisté světa. Největší přestup roku se uskutečnil v pátek.

Ačkoliv jsem tomuto tématu věnoval svůj včerejší blog (Přeběhlík a tunelář Paroubek - pozn.red.), ještě jednou se k tématu Paroubkova vystoupení z ČSSD a jeho "vytunelování" ČSNS 2005 vrátím. Není totiž obvyklé, aby si expředseda politické strany a expremiér zakládal stranu novou.

V české politice to udělali jen dva lidé, Miloš Zeman a Miroslav Kalousek, přičemž předsedou nového uskupení se stal jen prvně jmenovaný. Nutno ale podotknout, že Miloš Zeman tak učinil až s časovým odstupem, zatímco Jiří Paroubek tak činí doslova za pochodu.

Stát se to může a není to nic, nad čím by se měla společnost až tak pozastavovat. Daleko zajímavější jsou okolnosti takového kroku. Jiří Paroubek je zhrzen, o tom, myslím, nepochybuje vůbec nikdo. Vynaložil obrovské úsilí a ještě větší množství peněz. Nechal republiku polepit oranžovými billboardy a výsledkem byla propíchnutá bublina.

Zřejmě očekával, že ho spolustraníci budou přemlouvat a na kolenou prosit, aby je vedl dál, jenže v tomto ohledu se přepočítal. Povinné přemlouvání sice bylo, ale zaznělo jen krátce a samozvaný nejlepší diskutér byl hozen přes palubu. Ba dokonce mu nebyla nabídnuta ani exkluzivní trafika jako jeho předchůdci Špidlovi.

Jiří Paroubek je posedlý mocí a je přesvědčen o své vlastní výjimečnosti. Nechápe, že jeho čas vypršel už v době "vajíčkobraní". Lidem se nelíbilo jeho papalášství a blahoskonnost s níž se vyjadřoval k problémům svých spolustraníků. Jeho vychloubačnost a posedlost vlastní popularitou jen podtrhla jeho neoblíbenost.

Byly mu vlastní velice nepřijatelné vlastnosti jako například snaha o umlčení těch, kteří ho kritizovali, a snaha jeho blízkých spolupracovníků o umlčení všech, kteří se o Paroubkovi byť jen zmínili v nepříznivém světle. Všichni si určitě pamatují na likvidaci televizního pořadu, odvolání rozhlasového moderátora nebo opakované stížnosti (a žaloby) na kreslíře karikatur a komiksu.

Jiří Paroubek není skutečný demokrat, jen si na něj hraje. Daleko blíže má k totalitarismu a napoleonskému přístupu. Jak asi bude vypadat jeho nové angažmá, hodně napovědělo právě zparoubkovatění ČSNS 2005. Tato nyní marginální strana v touze po proniknutí do Sněmovny učinila dle mého názoru smrtící krok.

Předseda ČSNS pan Janko se stal nepohodlným, protože se řídil dál myšlenkovou ideou ČSNS a příčilo se mu spojení s populistou typu Jiřího Paroubka. ČSNS bleskově převzala paroubkovský přístup, kdy se kritici musí umlčet. Většina vedení svého předsedu jednoduše odvolala z funkce a obratem ruky i vyloučila ze strany.

Nad tímto přístupem se musí každý demokraticky smýšlející člověk pozastavit. Tento postup je tak nedemokratický, až zavání komunistickými čistkami v padesátých letech. A jak se k tomuto neobvyklému kroku postavil "demokrat" Jiří Paroubek?

"Jsem rád, že se národní socialisté odplevelili od tohoto podivného člověka," řekl redaktorům. Takže vyhazov člověka, který trvá na směrování politické strany, je odplevelením? Když dokáže strana takto zacházet se svým zvoleným předsedou, jak se asi bude chovat k řadovým členům?

Vzniká zde nebezpečný precedens. Strana likviduje členy, kteří mají rozdílný názor, a to nemá s demokracií skutečně nic společného. Je vcelku normální a vlastně i žádoucí, aby straníci měli různé názory. Unifikovaná strana bezmezně poslouchajícího svého vůdce je stranou tupých ovcí neschopných vlastního myšlení.

Čím dál tím víc se ČSNS tímto zparoubkovatěním přibližuje jiným národním socialistům, tak nechvalně proslulým z třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století. Už zbývá jen vymyslet pro členy strany s unifikovaným názorem i unifikované oblečení. Mimochodem, pokud by Jiří Paroubek došel k názoru, že Národní socialisté příliš evokují nacionální socialisty, pak bych měl pro něj jiný název: SSM - Strana sexy mozku.