Tato věta zní trochu absurdně, ale je jen variací na úvahu historika Dušana Třeštíka z roku 1998, který tehdy prohlásil, že je třeba znovu vymysleti český národ. Touto poněkud provokativní větou pobouřil tehdá hlavně katolíky, kteří jsou přesvědčení, že národ je něco věčného, daného od Boha. Dušan Třeštík naopak tvrdil, jako většina sociologů, že národ je konstrukt, stejně jako třeba stát.

Připomínám to proto, že totéž platí o jakékoliv pospolitosti: tedy i o hnutí či politické straně. A protože i každá politická strana je konstrukt, je třeba na něm neustále pracovat, přizpůsobovat ho změněným podmínkám, aby - když ho vystavíme v soutěži na trhu idejí - měl šanci na vítězství. To je hlavní důvod, proč nevystačí sociální demokracie v 21. století s heslem z počátku 19. století: svoboda, solidarita a spravedlnost. I každý tento pojem, každé toto slovo, má v době globalizace a finanční krize jiný obsah, protože se mění kontext, v kterém jsou tato slova vyslovována.

Sociální demokracie není - jako konec konců žádná jiná strana - jen díky tomu, že je nejstarší stranou, potvrzena jen minulostí, ale - stejně jako státy či národy - potvrzuje se stále vlastními konkrétními činy, které jsou jen přímým důsledkem přesvědčení či myšlenkového systému, tedy konstruktu dané pospolitosti.

Problém současné sociální demokracie či jejího tápání, jak říká Jiří Pehe, není v tom, že odešli z čela strany autoritářští vůdci typu Miloše Zemana a Jiřího Paroubka, ale v tom, že jejich diktátorské manýry suplovaly neexistenci myšlenkového pojiva strany. Jen tyto zupácké manýry pak mohly udržet pohromadě různé skupinové zájmy straníků, kteří za Miloše Zemana, v němž rozpoznali silnou figuru, která stranu přivede do Strakovy akademie, vstoupili do strany, aby ji využili pro své sobecké cíle. Přijde-li do čela další autoritářský typ, jen agonii strany a staré manýry prodlouží, což bude sociální demokracii dále marginalizovat. Arogantní a autoritářský styl je vždy jen projevem intelektuálního znejistění, tedy slabosti. Je třeba se znovu soustředit na obsah a ne na styl interpreta.

Pan Bohuslav Sobotka určitě takovou osobností, která by byla garantem změny, není: Chybí mu charisma, je příliš spjat s praktikami Jiřího Paroubka a není obklopen intelektuální elitou, tedy špičkovými sociology, politology a ekonomy, kteří by mu pomohli sociální demokracii nově vymyslet. Sám toho není schopen. Nově vymyšlená sociální demokracie musí nutně do veřejného prostoru přinést nový étos: už nesmí v ostatních stranách na pravo od ní vidět nepřítele, ale soupeře. Musí dojít ke sblížení postojů v zásadních otázkách bezpečnosti a zahraniční politiky, ale i ke sblížení mezi politiky a akademickou obcí. Musí zvítězit přesvědčení, že kultivovaná komunikace je součást kvalitního lidského soužití. Premiér Nečas svým intelektuálním ustrojením dává takové optimistické změně šanci. Jde jen o to, jestli ji sociální demokraté využijí.

Nově vymyslet národ či politickou stranu, tedy učení, které každou pospolitost spojuje, muselo lidstvo vždycky, když se ocitlo v ohrožení. Podobně se zachovali už i poddaní judského království po roce 586 před naším letopočtem, když většina lidí byla odvlečena do babylonského zajetí a oni řešili problém přežití, tedy zachování identity. Hlavní roli na sebe vzal prorok Ezechiel: třikrát se sešel s judskými staršími ve svém domě a po dlouhých debatách došli k jednoznačné odpovědi, která měla jedno slovo: Tóra, což v překladu znamená učení nebo směrnici. Díky tomu Židé přežívají dodnes i v diaspoře.

Podobný úkol jaký řešil Ezechiel teď čeká sociální demokracii: pokud ale opět zabředne do slepé víry v marketingovou politiku, skončí stejně jako manželé Paroubkovi, kteří se do médií dostávají už jen proto, že obviňují političky konkurenčních stran z toho, že dostaly funkce díky posteli, nebo když se hádají o zpěváka Michala Davida. Jsou na tom tedy podobně jako chobotnice Paul, která předpovídá vítězství ve fotbale.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel