POLITIKA: Jak zkvalitnit chod Sněmovny
Zákony a jejich novely jsou přijímány jak na běžícím pásu. Poslanci k nim chrlí jeden pozměňovací návrh za druhým. Zorientovat se v tuzemské legislativě je úkol téměř nadlidský. A o tom, že by to zvládali samotní zákonodárci, můžeme s úspěchem pochybovat. Nemluvě o kvalitativní úrovni přijímaných norem. Paradoxně nejpřesnější bývají často ty, které nachystají lobbisté a právníci zájmových skupin.
Další potíž spočívá v letité tendenci nesmyslně posilovat postavení Sněmovny. Zmiňme tři různé příklady. Zákonodárnou iniciativou disponuje každý jeden poslanec, nikoli skupina, jak je tomu běžně v zahraničí. Plnými doušky si poslanci vychutnávají obsazování různých dozorčích orgánů, které by si spíše než všudypřítomné politiky a jejich chráněnce zasloužily nefalšované odborníky či osobnosti s patřičným renomé. Nejmarkantnější to je v případě mediální rad. V neposlední řadě je těžkopádný chod dolní parlamentní komory. V minulých volebních obdobích se poslanci vyžívali v absurdních usneseních. Pro ilustraci zmiňme to, podle kterého se jednání pléna musí nutně účastnit předseda či některý z místopředsedů vlády. Samostatnou kapitolou pak bývá tendence zákonodárného sboru zasahovat do pravomocí exekutivy a přijatými zákony a usneseními víceméně vládnout.
Iniciativa Miroslavy Němcové nemůže postihnout všechny nešvary, přesto si zaslouží plnou podporu. Šéfka Sněmovny navrhuje především úpravu projednávání zákonů mezi druhým a třetím čtením, kdy se podávají pozměňovací návrhy. Na jejich posouzení mají poslanci pouhé tři dny. Protože práce kvapná je málo platná, doporučuje Němcová prodloužit lhůtu na třicet dnů. Během nich se otvírá prostor pro debatu s navrhovateli pozměňovacích návrhů i předkladateli původní verze zákona. Biti tímto postupem budou hlavně lobbisté, kteří leckdy úspěšně vstupují do hry těsně před hlasováním nezorientovaných poslanců.
Předsedkyně Sněmovny chce dále ztížit možnost měnit program jednání schůze. Ústředním motivem je zajistit, aby se projednávání toho kterého bodu mohli beze stresu účastnit předkladatelé i zpravodajové zainteresovaných sněmovních výborů.
Užitečné by také bylo svěření některých kompetencí pléna Sněmovny jednotlivým výborům. Tak už to dnes funguje u Výboru pro evropské záležitosti, který má pravomoci celé Sněmovny ve vyhrazených tématech týkající se chodu a legislativy Evropské unie. Kdyby nebyly schůze Sněmovny zahlcovány desítkami formálních zpráv, jež přitom může v klidu projednat a přijmout konkrétní výbor, rozvázaly by se ruce poslancům při řešení skutečně zásadních otázek.
Nad rámec iniciativy Miroslavy Němcové pak jde záměr koaličních poslanců zavést takzvaný klouzavý mandát. To znamená, že člen vlády, který je zároveň poslancem, by podobu výkonu exekutivní funkce přenesl svůj mandát zákonodárce na náhradníka z kandidátní listiny, na níž původně figuroval. Vláda by se tak mohla lépe soustředit na své úkoly doma i v cizině a Sněmovna by se nemusela co chvíli ohlížet na paralelní program ministrů.
Tuzemský parlamentarismus by si zasloužil i další podstatné úpravy, mimo jiné při dělbě kompetencí mezi Sněmovnu, Senát, vládu a prezidenta. Buďme však skromní: Nemusí pršet, stačí když kape. Pamatujme ale i na to, že formální změny nikdy nevyváží úroveň či – chcete-li – kulturu parlamentní diskuse. K ní patří neválcování menšiny zlomyslnou většinou a využití parlamentu jako místa pro otevírání témat, která mohou být pro vládní většinu nepříjemná. Když to zjednoduším - tak spoléhat se, že modří se se svými koaličními druhy vyřádí ve Sněmovně a oranžoví v Senátu, je krajně nezodpovědné. Kdyby z žádné jiného důvodu, tak proto, že občan vnímá odpovědnost svých zvolených zástupců často jako nedělitelnou. Každý faul proti spravedlnosti, morálce a čisté hře se pak obrací proti politice a ústavnímu systému jako celku.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
