V příjmové oblasti jsem upozornil na předpokládaný růst hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2006 minimálně o čtyři procenta a z toho plynoucí vyšší výběr daní od právnických osob o 220 tisíc. Podobně i příjmy z daně z přidané hodnoty (DPH) by měly být o 350 tisíc vyšší, což dělá v souhrnu plus 570 tisíc. Tyto peníze jsem navrhoval použít na řešení problematiky životního prostředí (trvale překročených imisí oxidů dusíku = NOx , poletavého prachu a dalších škodlivin v ovzduší podél hlavní silnice ve městě) v částce 200 tisíc. Dále jsem navrhoval, vzhledem k letošnímu průběhu zimy, navýšit částku na zimní údržbu o 230 tisíc. Potom 20 tisíc na nejnutnější opravy fasády budovy městského úřadu (kulturní památka) a 20 tisíc na nezbytné vnější nátěry dřevěných konstrukcí dalšího památkově chráněného objektu.
Poté jsem obracel stránky v tištěné podobě rozpočtu a na několik vteřin zmlknul, čehož hbitě využil další zastupitel k návrhu, abych již skončil, že nejsem na jednání připraven. Další zastupitel mě při této příležitosti ihned zkritizoval za to, že jsem své připomínky nepředložil o 14 dnů dříve v písemné podobě radě města a finančnímu výboru (což ovšem nebyla má povinnost). Kupodivu neprojevil radost z iniciativy občana, ale spíše to vypadalo tak, že se cítí být občanem obtěžován a dokonce nucen i o jeho návrzích přemýšlet! Po tomto přerušení jsem si přece jen dovolil pokračovat ještě v několika návrzích..
Reakce byla jednoznačná: někteří zastupitelé začali demonstrativně odcházet z jednacího sálu. Ze dvanácti zastupitelů zůstali pouze tři a pan předsedající. Reagoval jsem na to slovy: “Jó, to před volbami, to si zastupitelé občana jinak váží. Ale tedˇ o jeho názory nestojí.“ Věta se kupodivu neminula účinkem. Jeden ze zastupitelů se dokonce vrátil.
Na závěr se o mých návrzích hlasovalo. Nikoliv o jednotlivých návrzích, jak bývá zvykem, ale o všech najednou. Možná proto, aby se zbytečně neztrácel čas. Po jednání bylo totiž pro zastupitele připraveno rozloučení se starým rokem v jedné z místních hospůdek. Pro zařazení mých připomínek do rozpočtu města hlasoval jeden zastupitel, sedm se zdrželo hlasování a čtyři byli proti. Tím mé návrhy všechny najednou neprošly. A to i přesto, že by městu přinesly úspory v rozpočtu ve výši 100 tis. korun a výdaje by byly využity na nutné akce.
Za rok, budu-li zdráv, při smyslech a vezmu–li si prášky na uklidnění, se pokusím znovu o nemožné – o připomínky k rozpočtu. Vy byste se snad po těchto zkušenostech nechali otrávit? To snad ne!
Zkušenost: Někteří lidé, kteří jsou zvoleni do zastupitelstev, se pak přes noc stávají (dle svého mínění) odborníky na všechno a názory těch „hlupáků“, kteří je volili, je přestanou zajímat.