Přímá volba prezidenta je opět mrtvá
Nesmyslně prožvaněné hodiny, posílání nábojnic, vyhrožování, kdo půjde "bručet", a "náhlé" nemoci poslankyň. Tak si všichni pamatují poslední prezidentskou volbu. Po které, stejně jako po té v roce 2003, zaznělo od stranických lídrů, že už se to nebude opakovat. Že příště mají lidé volit sami. Přímé volby prezidenta mají od té doby všichni plné pusy. Z postojů případných kandidátů je však zřejmé, že ani oni svým stranám, co se týče tohoto tvrzení, nevěří.
Ve sněmovně sice prošla přímá volba prezidenta v prvním čtení. Ale… Nic to neznamená, podstatné je čtení druhé a třetí. Člověk ani nemusí být věštec, aby věděl, že to už neprojde. V zásadě poslanci a senátoři hrají pouze o to, kdo si vytáhne černého Petra. To aby ostatní mohli tvrdit, že chyba je na druhé straně.
Tomu všemu odpovídají i v uplynulém týdnu oznámené kandidatury. Koho z vás překvapilo, že se o post prezidenta hodlají ucházet Přemysl Sobotka či Karel Schwarzenberg? Oba to avizovali s dostatečným předstihem, proč z toho nyní dělat otevírací zprávu novin na straně jedna?
Politikům zkrátka došlo, že na přímou volbu už nemohou spoléhat. Návrh změny Ústavy sice v prvním čtení ve sněmovně prošel, ale to je asi tak vše. Člověk nemusí být ani páter Knox, aby z dostatku indicií pochopil, že žádná přímá volba nebude.
Předně si je nutné uvědomit, co by tím zákonodárci vlastně dokázali. Počty jsou prosté. Levice představovaná kluby ČSSD a komunistů má ve sněmovně dvaaosmdesát hlasů. V Senátu je pak jednačtyřicet socialistů, nezařazení anebo lidovci. To dohromady dává jasnou většinu při třetím kole volby, kdy se hlasy poslanců a senátorů sčítají. Strana, která by si za této situace nechala utéct možnost zvolit "vlastního" prezidenta, by byla sama proti sobě.
Možná i proto si socialisté nacházejí důvody, proč přímou volbu nepodpořit. Konkrétně se jedná o požadavky, aby hlava státu měla omezené pravomoci v udělování milostí či jmenování členů bankovní rady ČNB, byla odvolatelná či nesla trestní odpovědnost. Jak týdeníku Euro sdělil jeden z představitelů oranžové strany, budou to požadavky nepřekročitelné. "Bavili jsme se o tom na poslaneckém klubu. Zaznívaly i názory, proč bychom měli přímou volbu podporovat, když je pro nás nyní nepřímá tolik výhodná. Převládlo, že přímou volbu podporovat musíme a budeme proto, že ji ČSSD dlouhodobě slibuje. Na druhé straně stejně silně zaznělo, že koalici v jejím návrhu neustoupíme ani o píď," uvedl zákonodárce.
Vzhledem k tomu, že "ani o píď" nehodlají ustoupit ani zástupci koalice, jedná se o neřešitelnou situaci. "Samozřejmě potřebujete nadpoloviční většinu ve třetím kole. Já v této chvíli neumím spekulovat, ale vím, že sociální demokraté mají sice plná ústa přímé volby, ale při znalosti matematiky se umějí dopočítat," začal prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka už dopředu svalovat vinu za krach přímé volby na socialisty.
Má pravdu. Zapomněl ale dodat, že ani občanští demokraté si pravomoc vybírat a volit prezidenta vzít nechtějí. Zdaleka ne jen proto, že by to pro ně mohlo být nevýhodné v budoucnu, kdy se poměry sil v obou komorách Parlamentu mohou snadno převrátit. Že jde kromě jiného i o to, nejlépe dokumentoval tehdejší nepříliš významný senátor Mirek Topolánek v roce 2002. Když jeho strana, do té doby zapřisáhlá zastánkyně nepřímé volby, začala kvůli ambicím Václava Klause prosazovat volbu přímou, prohlásil Topolánek, že se chovají jako "politická prasata".
Opět to ale stačí vzít aritmeticky. Podle průzkumu SC&C pro Českou televizi z uplynulého týdne by nejvíce bodoval expremiér Jan Fischer (27 procent), následovaný Janem Švejnarem (25 procent). Oba jsou přitom spíše pretendenty ČSSD. Občanská demokratka a šéfka sněmovny Miroslava Němcová je sice na třetí příčce se 17 procenty, ale tu by do volby přece jen nemusely pustit Sobotkovy (11 procent) ambice a mocenská matematika v rámci ODS.
Pro občanské demokraty navíc musí být varováním, že bez ohledu na výše uvedené, kteří touhu být hlavou státu projevili, získal ve stejném průzkumu sedm procent Karel Gott, který si na prezidenta hraje v reklamě na ledový čaj. To už ale není varovný signál pouze pro ODS, ale pro všechny politiky napříč spektrem. Potvrzuje totiž obavu, že v přímé volbě, na rozdíl od nepřímé, by nemusely mít hlavní slovo stranické sekretariáty. I vzhledem k (uměle vytvořenému) časovému presu (o volbě prezidenta budou poslanci ve druhém čtení zřejmě debatovat až v prosinci, což je kvůli procedurálnímu kolečku – Senát, který by se tak připravil o nejvýznamnější pravomoc, podpis letitého zastánce nepřímé volby Václava Klause – víc než pozdě) je tak ve stranických sekretariátech pomalu čas na nákup prázdných nábojnic.

Týdeník EURO 40/2011, 26.9.2011