Když to řekl Stanislav Gross, tak jsem se zasmál. Když to nyní opakují politici ODS, tak mě zamrazilo. Vzpomněl jsem si na jednu historku ze své bible „Tři muži v člunu a na toulkách“ od Jerome Klapky Jerome, kde jeho tři hrdinové, Harris, George a Jerome testují archaickou příručku cizích jazyků. Kapitolu Rozhovor s vozkou. „Jaké nám bude zapraviti jízdné,“ zeptají se jej. „Tato otázka uvádějící do rozhovoru nízký prvek, ranila drožkářovy city. Pravil, že od vynikajících cizinců nikdy nebere peníze; naznačil, že by možná přijal nějaký ten suvenýr – diamantovou jehlici do kravaty, zlatou tabatěrku, prostě nějakou drobnůstku, která by mu nás připomínala.“

Naši politici mají rádi české podnikatele. Přirozeně jim fandí proti cizím. To je normální, stejně tak jako v hokeji nebo ve fotbalu. Proti tomu nelze nic namítat.

Proč tedy pro ně nelobbovat ? Představte si tu scénu. Český politik zalobbuje tak úspěšně, že českému podnikateli zajistí nejen získání velkého podniku, ale i miliardový úvěr na jeho splácení. „Jakou mi bude zapraviti odměnu,“ zeptá se podnikatel politika. Tato otázka uvádějící do rozhovoru nízký prvek ranila politikovy city. Pravil, že od českých podnikatelů nikdy nebere peníze, naznačil, že…..a dále to známe.

O jakou jehlici a tabatěrku šlo v případě Stanislava Grosse, víme. Nevíme, o co šlo u jiných. Nešlo určitě o potřesení rukou a slůvko děkuji. Dosadíme-li do rovnice politikovo odmítání sdělit, odkud vzal prostředky na své nemovitosti, jejichž kupní cena nemohla pocházet z jeho legálních příjmů, můžeme si myslet cokoliv, třeba, že si řekl o tu jehlici nebo ji dostal s tabatěrkou darem. Vezmeme-li si na pomoc „Murphyho zákony“, tak si najdeme Phillipsovo pravidlo: „Nejlepší obranou proti logice je nechápavost.“ Já, že bych něco vzal? No dovolte, ano, na nemovitosti jsem si vypůjčil, nemohu říci, od koho, ti, kdo mi půjčili, si to nepřejí, je mi líto, ale jsem rozhodně pro transparentní politiku, pro přiznávání příjmů politiků a pro podporu českého podnikání. Vezmete-li si na pomoc Tuckerovu poznámku, že „když o tom nepřemýšlíte, dává to smysl“, jste doma. Musíte se ale naučit dnešní politické ptydepe.

Za komunistického režimu mi nejvíce vadilo, že se ze mne pokoušel dělat blbce. Vzpomínám si na jednu zprávu v novinách. Na sovětskou loď v mezinárodních vodách nalétalo opakovaně americké letadlo, které posléze shodilo do vody nějaký předmět, který se pohyboval směrem k lodi. Tak ? Čtenáři, vyber si. No jasně torpédo, musel si pomyslet každý komouš, když ne, tak mu to vysvětlili na stranické schůzi. No jasně – balík žvejkaček, pomyslel jsem si já. Co si mám ale myslet o podnikatelích a politicích, co spolu chodějí, jak by napsal Karel Poláček?