Bursíkovi zelení si rádi dělají monopol na to rozhodovat, co je ve veřejném zájmu. V případě odpisu zásob hnědého uhlí a jejich náhrady za plyn lze o jejich názoru dost silně pochybovat.

Martin Bursík se nemíní omlouvat Fischerově vládě za nařčení z korupce a naopak tvrdí, že její kroky jsou v zájmu uhlobaronů. Na první pohled není na jeho iniciativě nic špatného. Jestli je v horním zákoně povinnost poskytnout údaje potřebné k tomu, aby mohlo být zahájeno správní řízení o odpisu zásob nerostných surovin, měl by tam být i nástroj, jak z těžební firmy takové informace vyrazit. Topolánkova vláda takový nástroj navrhla a předala do Sněmovny ke schválení. Ta Fischerova ho zase stáhla a poslaneckou iniciativu směřující ke stejnému cíli zamítla. Co proti tomu mohou mít Fischer a jeho ministři?

Asi nic, pokud by šlo jen o vymahatelnost zákona. Celé je to jen válka o limity pro těžbu uhlí pod Horním Jiřetínem. Martin Bursík a spol. usilují o odepsání těchto uhelných zásob a definitivní zaražení možnosti těžit uhlí v dotčené lokalitě pod Krušnými horami. Jedinou skutečnou a zcela dostatečnou bariérou pro těžbu je přitom odpor místních obyvatel, kteří odmítnou prodat své domy a pozemky dolům. Ten však Bursíkovi nestačí. Zejména proto, že v poslední době povážlivě slábne a poměrně dost lidí je ochotných kývnout na návrh slušného balíčku bankovek za jejich dům v nikterak atraktivní lokalitě. A tak Bursík potřebuje co nejdříve zahájit řízení o odpisu zásob. To znamená pro těžaře nejistotu, a tím omezení možnosti jednat s majiteli nemovitostí o případném odškodnění a snížení šance vyjednat financování přípravných prací, které budou stát miliardy korun. Prostě otevírá se tak prostor pro skutečné zlikvidování šance těžit v Jiřetíně uhlí. Bursík tak postupuje i přesto, že byl nucen akceptovat ve vládě závěry takzvané Pačesovy komise, podle níž Česko energii z hnědého uhlí potřebuje a potřebovat bude i to uhlí za limity. To vše v mezích zákona a s křišťálově čistýma rukama.

Pro Topolánka bylo kývnutí na tuhle aktivitu koaličního partnera přijatelnou politickou cenou za zachování koalice, která stejně nakonec právě kvůli vzpouře Bursíkových poslankyň padla. Pro Fischera a jeho vládu to přijatelná cena není.

Lze samozřejmě spekulovat o tom, že kolem premiéra jsou lidé, kteří mají hodně blízko ke společnosti Czech Coal, která ovládá mostecké doly, a nějaký vítr od Krušných hor tam fouká. Přinejmenším stejně by se však mělo spekulovat o tom, zda si skutečně můžeme dovolit odepsat zásoby hnědého uhlí či razantně snížit jeho význam v energetice. Je zcela evidentní a žádná seriózní studie to dosud nevyvrátila, že se česká energetika bez uhlí neobejde. Nejde přitom zdaleka jen o elektrárny, ale především o teplárny. Pokud nedojde k prolomení limitů, neseženou palivo už za pár let firmy provozující zdroje, které zásobují teplem statisíce, či spíše miliony lidí. Alternativou je pak buď bez mnohamiliardových dotací zcela nekonkurenceschopná biomasa, nebo zemní plyn. V obou případech je však nutné vyměnit v teplárnách technologie, což nelze stihnout za rok ani za dva. Provozovatelé zdrojů tepla potřebují mnohaletou jistotu dodávek paliva. Navíc v obou případech teplo citelně podraží. Je to samozřejmě dobrý kšeft pro plynárenské společnosti, které zatím v české energetice nehrají tak významnou roli jako v jiných, západních zemích. Zahájení řízení o odpisu zásob může výrazně napomoci tuto situaci změnit.

Bursíkovi zelení si rádi dělají monopol na rozhodování o tom, co je ve veřejném zájmu. V případě odpisu zásob hnědého uhlí a jejich náhrady za plyn lze o jejich názoru dost silně pochybovat a veřejnost docela jistě o tom, co považuje za svůj zájem, rozhodne ve volbách.

Do té doby lze parafrázovat Bursíkův výrok na adresu Fischerova kabinetu ve smyslu, že zelený poslanec Bursík podlehl lobbingu nejmenovaných domácích i zahraničních společností zabývajících se dovozem a distribucí zemního plynu, a jeho jednání tak vykazuje znaky korupce. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá.

MfD, 28.1.2010

Autor je komentátor