Válečná tragédie doprovázející rozpad Jugoslávie sice přinesla mnohonásobně větší počet obětí a odehrávala se daleko blíže našim domovům, do našich životů se ale přímo nepromítla.

S válkou na Ukrajině to v tomto ohledu bude naprosto jiné.

Náklady spojené s dopady válečného konfliktu na Ukrajině budou i u nás obrovské. Některé náklady budou a už jsou přímé a alespoň zhruba vyčíslitelné, další jsou nepřímé, sekundární a jejich výše může být spíše odhadována, a to více či méně přesně.

Daleko vážnější dělení nákladů než na přímé a nepřímé je ale podle mne dělení na náklady svým způsobem nutné na straně jedné a na náklady zcela nenutné, které se samotnou válkou nesouvisejí a válka u nich hraje pouze roli fíkového listu, na straně druhé.

Platí zde beze zbytku teorém, že moc, které chybí podstatný korektiv ústavní, politický či korektiv v podobě veřejného mínění, vždy využije jakékoli krize k dalšímu utažení šroubů. To jsme viděli i za krize koronavirové (do značné míry umělé), nyní to ještě ostřeji vidíme u krize způsobené vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. Už to začalo, ale neblahý vývoj bude pokračovat dál a bude se nadále urychlovat.

Bude pokračovat hospodářská politika vedoucí ke skokovému navýšení inflace, což způsobí decimaci střední třídy spoléhající se na své úspory.

Bude pokračovat raketový růst cen energií, který se promítne nejen do inflace, ale i do skokového nárůstu cen vybraných komodit zcela nad rámec už tak vysoké inflace.

Budou pokračovat dramatické turbulence na trhu s bydlením a s potravinami.

Budou pokračovat a přitvrzovat nesmyslná omezení s údajným cílem ovlivnit podnebí za sto let. Opět s dramatickými sociálními dopady a s dopady na svobodné rozhodování. „Kouř nad bojištěm“ schová a tím i umožní tak drastické kroky, které by za jiných okolností nemohly projít. Teď projdou.

Všechny tyto jevy bude vláda zdůvodňovat dopady války a bude alibisticky tvrdit, že to s její politikou nesouvisí. Možná leccos hodí na vládu minulou a na její „covidové“ deficity.

Vážnější ale budou dopady na naši demokracii a na individuální svobody. Pod záminkou, že přece žijeme ve válce, bude nadále omezována svoboda slova a zavedeny prvky předběžné cenzury namísto standardní odpovědnosti za publikované výroky. Bude omezeno právo shromažďovací i spolčovací. Nastanou útoky na soukromé vlastnictví, protože ve válce je přeci možné vše.

A nad tím vším se bude vznášet atmosféra vybičované militaristické propagandy, jejímž důsledkem bude strach, autocenzura a faktická nemožnost kritiky postupu vlády, protože každá kritika přece nahrává nepříteli. Nástroje jako „nouzový stav“ zbaví exekutivu nutnosti hájit své kroky ústavním a politickým způsobem, ochromená veřejná debata zase umožní neohlížet se na udušené veřejné mínění.

Ano, vláda nepřehání svými slovy o tom, že žijeme ve válce. Je to ale válka našeho státu proti svým občanům.

(Psáno pro NL IVK)