Vděčným tématem z parlamentního života bývá otázka platů politiků. Zprávy o možném zmrazení jejich mezd již patří k mediálním evergreenům. Platy poslanců a senátorů jsou dány stejným zákonem jako platy členů vlády, soudců a dalších veřejných činitelů. Je však tolik diskutovaná výše těchto platů na nich to nejdůležitější?

Zajímavější je způsob výpočtu těchto platů. Platy poslanců, senátorů i ministrů jsou násobením odvozeny od průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře. Například poslanecký plat se vypočte jako přibližně trojnásobek průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře, tedy průměrné měsíční mzdy státních zaměstnanců: úředníků, policistů, většiny učitelů, soudců, vojáků, policistů a dalších. Čím více rostou mzdy úředníků a ostatních státních zaměstnanců, tím více rostou i mzdy poslanců, senátorů, ministrů aj.

Z ekonomického hlediska lze společnost rozdělit na nepodnikatelskou a podnikatelskou sféru. Nepodnikatelská, neboli veřejná, sféra jsou všechny úřady, armáda, policie, soudy, veřejné školy apod. Podnikatelská sféra jsou všechny firmy, živnostníci, soukromí lékaři apod. Veřejná sféra bohatství nevytváří, pouze ho spotřebovává. Naopak podnikatelská sféra bohatství vytváří. Úřady, armáda, policie, soudy, školy jsou bezpochyby nutné instituce. Vytvářejí a udržují prostředí potřebné pro život i podnikání. Otázkou je však míra a kvalita. Kvalitní, průhledná a levná veřejná správa a kvalitní právní řád prospívají. Je-li veřejná sféra přebujelá a neefektivní, jsou-li daně vysoké a složité a právní řád je nekvalitní, pak se podnikání nedaří.

Přímý vliv na podmínky pro tvorbu bohatství mají volení zástupci lidu, nejvíce členové parlamentu a vlády. Zaměstnanci, celá veřejná sféra a koneckonců i sami politici jsou placeni z peněz vydělaných podnikatelskou sférou. Z peněz vyprodukovaných podnikateli jsou prostřednictvím veřejných rozpočtů financovány také silnice, důchody, památky, armáda, policie, zdravotnictví, ...

Z toho není těžké odvodit, že snahou volených zástupců by mj. měly být co nejlepší podmínky pro tvorbu bohatství, tedy pro podnikání. To je poněkud otřepaná fráze, ale připomeňme si ještě jednou, jak jsou vypočítávány platy politiků. Nebylo by lepší vypočítávat je nikoliv jako násobek průměrné měsíční mzdy státních zaměstnanců, ale jako násobek průměrné měsíční mzdy v podnikatelské sféře? Pak by poslanci, senátoři i ministři byli přirozeně motivováni k utváření lepších podmínek pro podnikání. Jejich platy by fungovaly jako zpětná vazba.

Bezpochyby by do platového vzorce bylo možné zahrnout i další veličiny. Podstatné však je odvozovat plat volených zástupců z platů těch, kteří se přímo účastní na tvorbě bohatství. Možná je to jen drobná změna, ale měla by i svůj symbolický význam. Byla by výrazem úcty k těm, kteří tvoří bohatství. Pro pravicové politiky by takový výpočet neměl znamenat žádnou změnu, spíše naopak. Ovšem levicoví politici by měli problém. Možná by o nich tento způsob placení leccos prozradil.

Autor je předsedou Občanského konzervativního klubu