Babiš podoben červotoči se zakusuje do naší demokracie a postupně ji drolí. Když to necháme bez povšimnutí, ovládne za chvíli všechno a na demokracii budeme jen vzpomínat. Potřebujeme se vzpamatovat: polít se studenou vodou a bacit se do hlavy palicí. Jinak bude stále hůř. Co s tím?

Z určitého úhlu to vypadá dost zoufale. A přece: něco se dělat dá. Máme zde tři straničky těsně nad pěti procenty s programy náramně podobnými, což dokazuje mimo jiné jejich spolupráce v evropském parlamentu s výhodou toho, že již mohou mít svého reprezentanta ve funkci dost významné. Vyplatí se to. Na rozdíl od ostatních stran tyto strany ctí demokracii a jsou pro naši integraci do EU, čili pro to být v tvrdém jádru. Všechny tři svorně odmítají sebevražedné vazby k ruskému dubisku, přičemž NATO je pro ně jedinou zárukou míru.

Z teorie her je známo, že v delším běhu se férová spolupráce vyplácí. Vyplácí se při tom všem zúčastněným. Ostatně i přírodní evoluce stojí spíš na spolupráci než na boji. Boj je nakonec vždycky ztrátou alespoň pro jednu stranu a obvykle pro všechny. Pitomci se dohodnout neumí.

Když se tyto tři strany (STAN, TOP 09 a KDU-ČSL) spojí, dosáhnou alespoň patnácti (přesněji při prostém součtu výsledku posledních voleb by to bylo 16,3) procent a lze hádat, že těch procent by mohlo být daleko víc. Hodně voličů se bálo toho, že některá z těchto stran se do sněmovny nedostane, a volili jinak: části uhranuly Babišovy koblihy, jiní překousli kverulující postoje k EU a hodili do urny ODS díky její pravicovosti a mladí podpořili kurážné Piráty s pelem novosti. Leckdo pak raději k volbám ani nešel. Ještě k tomu hraje roli i d’Hondtovo přepočítávání s tím, že malé strany potřebovaly dvakrát tolik voličů než velké. Též to by při spojení vypadalo úplně jinak. Jinak vyjádřeno, výsledky voleb by mohly být daleko skvělejší. Proti Babišovi by stála silná strana se srovnatelným počtem mandátů a k tomu ještě s koaličním potenciálem vlastně hodně širokým. Ono sloučení by ke všemu ukázalo schopnost spolupracovat a to je obecně známkou vyzrálosti mozku; proti tomu primitiv se stále handrkuje.

Jistě nastane a nastává vlastně již nyní, že estébácká a kágébácká mafie budou každá zvlášť či ve svorném spříseženství dělat všechno pro to, aby roztříštěnost trvala dál. Obě mafie mají své páté kolony v oněch stranách a ty budou hájit tu či onu pravověrnou finesu proti rozmělnění v širším politickém celku. K tomu se přidá i samolibá ješitnost ženoucí každého k tomu, aby byl na vlastním písečku hlavounem. Ale výsledek bude hubený. Hrozí, že se ani do parlamentu nedostanou. Naproti tomu při soudržnosti budou mít ve vládě několik ministrů a daleko větší vliv. Jen je třeba, aby vedení těchto stran začalo myslet na prospěch státu, státnicky.

Je tomu nyní tak, že právě oni mají na svědomí a odpovědnosti blaho nás všech. Mohou zcela změnit ponurý vývoj u nás. Stačí málo, totiž začít myslet; mohu výrazně ovlivnit dějiny u nás a zčásti vlastě i v celé EU. EU bude s Českými zeměmi ve svém srdci daleko silnější než bez nich a všem občanům ČR takový posun prospěje i v osobní rovině.