Jak je obecně známo, v Senátu nebyla schválena novela ústavního zákona zakotvující právo občanů podílet se na obraně státu. V této novele samozřejmě nešlo o jakési právo „střílet teroristy“ či se neomezeně ozbrojovat, jak jsme občas slýchali z úst medií a některých politiků.
Sledoval jsem vše z galerie a musím říci, že celý průběh hlasování byl poněkud zvláštní. Napřed senát vysokou většinou hlasů (43 pro, 1 proti, 15 se zdrželo) podpořil petici „Proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“, kterou podepsalo již 110.000 občanů. V usnesení se mimo jiné říká: „... není důvod, aby Česká republika omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu.“
Senát se tak ocitl v poněkud schizofrenní situaci - napřed vysokou většinou hlasů podpořil výše uvedenou petici a tím uznal, že se petentům děje ze strany EU křivda, poté ovšem těsně odmítl podpořit novelu ústavního zákona, která prošla vysokou většinou hlasů sněmovnou a která by toto bezpráví mohla minimálně částečně zhojit. Pro novelu hlasovalo 28, proti bylo
Ti, kdo novelu nepodpořili, byli - čest výjimkám - především senátoři za ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Někteří z nich se zcela alibisticky zdrželi. Výsledek byl samozřejmě stejný, jako by byli proti... ale asi měli pocit, že to tak vypadá lépe. (Jak kdo hlasoval, lze nalézt zde.)
V průběhu rozpravy jsem občas propadal naprostému zoufalství, hlavně proto, že jsem z galerie neměl žádné právo do debaty zasahovat a evidentní, slušně řečeno, pochybení opravovat.
Přitom v tomto případě neobstojí argument o nedostatku informací - novela „ležela“ v senátu od konce června a času na seznámení s problematikou bylo tedy více než dost. Dostatek technických informací také všichni měli od zainteresovaných občanů, a to jak písemně, tak i na osobních schůzkách.
Přesto bylo z projevů nesouhlasících senátorů často jasné, že nevědí, o čem mluví, nebo to alespoň předstírají.
Důvod tohoto postupu mi byl a dosud je zcela nejasný. Galerie plná lidí, kteří byli s problematikou detailně seznámeni, a ti, kteří se pro velký zájem na galerii už nevešli, sledovali jednání z infocentra. Lidí, kteří problematice rozuměli, tam tedy bylo více než dost. Co si o senátorech, předvádějících veřejně zcela elementární neznalost problematiky, pomysleli, není snad třeba říkat.
Nejabsurdnější pro mne byl projev senátora Martínka z ČSSD. Stěžoval si, že mu někteří občané skrytě či otevřeně „vyhrožovali“, že pokud novelu nepodpoří, nebudou ho volit.
Často je diskutován problém, že řada občanů nedostatečné chápe smysl a postupy zastupitelské demokracie, ale že to nechápe senátor a ještě to veřejně předvádí, je na hranici absurdity.
Postavení a funkce senátora není přece nějaké „bohem dané“ privilegium. Je důsledkem svobodné volby občanů, kteří volí svého zastupitele proto, aby hájil jejich zájmy. A když je nehájí či přímo hájit odmítá, nevolí ho a volí někoho jiného. Že to nechápe člen ČSSD po posledním volebním fiasku, je nepochopitelné. A že tento postup dokonce pokládá za vyhrožování, svědčí o tom, že se ČSSD příliš nepoučila.
Věc je přitom prostá - pokud mi v servisu špatně opraví auto, jdu příště jinam. Zvláště pak, když ještě místo omluvy remcají. A ve volbách to funguje úplně stejně, i když s delším časovým posunem.
Novelu nakonec nepodpořil ani senátor Čunek, s argumenty, které jsem v osobním rozhovoru slyšel již od jiných senátorů. V zásadě vypadají rozumně - takto navržená novela nepomůže, tak ji pojďme společně udělat pořádně. Bohužel, jako vždy je “ďábel ukryt v detailu”. Takže zaprvé - je všeobecně známo, že právníci občas pravdu mají a občas nemají a pozná se to až “v procesu” samém, takže není důvod to nezkusit. Zadruhé – navržená novela měla smysl i symbolický, jejím zamítnutím byla zdůrazněna symbolika úplně jiná (my vám nepomůžeme). A nakonec – názor “udělejme to pořádně” naprosto popírá reálnou situaci danou změnou složení parlamentu i časové hledisko, protože lhůta k implementaci skončí koncem příštího roku. Přesněji řečeno: teoreticky návrh vypadá správně, ale není realizovatelný. Cui bono?
Za zmínku stojí i postoj Jiřího Dienstbiera, který je trvale neměnný. Řečeno stručně – zbraně v rukou občanů jsou pro něj něco ideově neakceptovatelného a stejně neakceptovatelný, ba přímo svatokrádežný je pro něj odpor proti čemukoliv, co pochází z úrovně EU.
Pokud pohlédneme do blízké budoucnosti, dopustím se i já, nejen dle senátora Martínka, „vyhrožování“ připomínkou, že příští rok se bude obměňovat 1/3 senátu. A vzhledem k MV ČR publikovaným odhadům dopadů směrnice na majetky občanů, které měla právě zamítnutá novela odstranit či zmírnit, může si již dnes řada senátorů spočítat, kolik je to bude stát. Zda a jaké z toho vyvodí důsledky, je již věc jiná. Ale ty důsledky nebudou zanedbatelné.
Měl jsem možnost si návrh Ministerstva vnitra na implementaci směrnice prostudovat ve fázi připomínkování a pevně věřím, že ho Poslanecká sněmovna ve versi, kterou jsem si přečetl, zamítne, a to hned z celé řady důvodů.
Věcně totiž akceptuje směrnici v plném rozsahu, a je tedy v přímém rozporu s usnesením senátu, který vládu vyzývá, aby “důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde omezující či zakazující ustanovení zjevně nemají souvislost s avizovaným bojem s terorismem”.
Pro ty, kteří neznají detaily: jde nejen o zbraně samonabíjecí, ale třeba i o povinnou registraci předovek a klasických “poplašňáků” a nutnost na ně získat “zbrojní průkaz”.
Pokusil jsem se, na základě podkladů MV ČR, spočítat finanční dopady tohoto nesmyslu a vyšlo mi číslo v rozsahu 5-10 miliard Kč (tento rozdíl je dán technickou nejasností směrnice). Tyto prostředky zaplatí, ať přímo či nepřímo, nejen majitelé zbraní, ale i všichni ostatní občané, protože administrativní náklady hradí stát z daní občanů.
Občané budou tedy připraveni nejen o svá práva, ale i o své majetky.
Dalším důsledkem bude dopad na bezpečnostní situaci. Občané našeho státu neodevzdali své zbraně ani v doně nacistické okupace. Nepochybně to neudělají ani teď a řada zbraní se přesune mimo legální sféru. Toto riziko pokládá za velice vážné i samo Ministerstvo vnitra a není důvod mu to nevěřit.
A v neposlední řadě dojde na dopady politické - z historie je známo, že zbraně v naší novodobé historii občanům sebrali nacisté a po nich komunisté. A teď to dělá EU.
Přitom jde o problém zcela konkrétní a hmatatelný (každý dotčený si snadno spočítá, o kolik peněz on osobně přijde či kolik bude muset zaplatit). Je tedy nepochybné, že to lidé zohlední ve svých politických postojích a vztahu k EU.
Již dnes je totiž jasné, že zamítnutím novely odpor proti zcela nesmyslné “odzbrojovací” směrnici nekončí.
Občané si totiž začínají uvědomovat, že pádem komunistického režimu nenastal automaticky “ráj”, jak mnozí doufali, a že se o svá práva a svobody musí být schopni poprat, jinak o ně přijdou. Těch 110 tisíc podpisů pod peticí je toho důkazem. A lze očekávat, že tento trend bude pokračovat.