(z mailu anonymního čtenáře)
Divíte se, jak je možný, že si v příštích volbách my, potomci husitů a čtenáři Petra Bezruče (Markýz Géro) a Jiřího Wolkera (O milionáři, který ukradl slunce), zvolíme za premiéra miliardáře? A není vám náhodou ještě divnější, co se jich najednou vyrojilo a že všichni hurá, šup do politiky a tam se překřikujou jeden přes druhýho?
Tak třeba podle jednoho z nich u nás doteď řídili politiku zlojedi (pozor, ne zloději, i když snad i zlojed může být zloděj). Jsou to prej tvorové bez morálky, co dělají schválně špatnosti jen tak pro radost a ani z toho nemusí mít prospěch, i když jinak udělají pro svůj prospěch cokoli a úplně bezohledně. Další miliardář si vzkřísil v Pánu dávno zesnulou ÓDU a jinej zase dává hodně nahlas vědět, že je slušnej člověk a že hledá další slušňáky, aby to tu s ním a s jeho miliónama dali konečně do rychtyku...
Copak poslouchá se to pěkně, vo tom žádná, jsou k sobě celkem vlídný (miliardář miliardáři oči nevyklove) i když by se výjimečka taky našla, ale hlavně se všichni tak nějak shodnou, že je potřeba skončit s tím únavně otravným parlamentním dohadováním a je třeba začít makat. A dělat, to oni umět musej, to dá rozum, jinak by přece neměli ty miliardy. Stejně tak dá rozum, že když už ty prachy maj, tak že už si nemusej přikrádat ze státního, jako to sem tam dělají ve funkcích ty chudší. Podle některejch šťouralů je sice tím naším státem už teď sám ten hlavní miliardář a budoucí premiér (něco jako „stát sem já“, jak říkal ten, no to je jedno), a že pokud by si přikrádal, krad by vlastně sám sobě, ale to už mi připadá přece jen trochu překombinovaný.
To, co tu ovšem chci tentokrát objasnit, je, proč se to s těma miliardářema takhle najednou strhlo a že na tom není vůbec nic špatnýho.
Miliardáři totiž mají mimořádný schopnosti. Proto, jak už bylo řečeno, mají ty miliardy, proto si je taky považujeme a zajímá nás, jak si s těma miliardama žijou a co si myslí. A je logický, že když pak sami sebe třeba vidí v televizi, nebo se poslouchají v rádiu, případně si o sobě čtou v novinách, co všechno dokážou, tak se začnou považovat za tak nějak lepší, než jsme my ostatní, a můžou mít oprávněně pocit, že by nás měli tak nějak popostrčit a tu politiku pro nás prostě řídit, aby šlapala stejně jako jejich podniky. Fakt je, že jejich přehled o světě je daleko větší, než můžeme mít my, běžný tisícovkáři, protože ho mají křížem krážem prolítanej svejma tryskáčema, proježděnej svejma autobusama (to zvlášť jeden) a obeplutej svejma jachtama a ponorkama, proto taky mimo jiné moc dobře vědí, že svět trvale tíhne doleva a že už se to nedá zastavit. Ale protože nás nechtějí zbytečně strašit, tak nás utěšujou, že to starý dělení politiky na pravici a levici je dávno pasé, jako že je to pryč a z módy, a to důležitý, o co teď běží, je, aby to prostě jen šlapalo a měli jsme se všichni jako prasata v žitě.
A teď proč tohle všechno dělají:
On si totiž nikdo jinej než miliardáři naplno neuvědomuje to, co už dávno hlásá ten známej světovej ekonom Hernando de Soto (peruánský marxistický teroristi ho kvůli tomu málem zabili), a sice že základem spokojený lidský existence je už od věků ochrana majetku. Pokud totiž máte jistotu, že nepřijdete o majetek a budete ho moct bez rizika předat dětem, společnost se rozvíjí a prospívá. Pokud ale stát tohle zajistit nedokáže, buď proto, že je slabej a neumí zatočit s různejma tlupama grázlů, nebo z toho důvodu, že je socialistickej až komunistickej a majetek svejch vobčanů sám krade, pak jde společnost do kolen.
To první teď před sebou máme jako na dlani třeba v Sýrii nebo v Libyi a vyplodilo to chaos a příval imigrantů, to druhý sme sami zažili pod komunistama, kdy jsme si na začátku mysleli, že je správný, že se majetek vezme bohatejm a ujme se ho stát, abysme se měli dobře všichni, ale už dávno před koncem bylo jasný, že tudy cesta nevede. Sice nám tenkrát dovolili mít takzvaný osobní vlastnictví, třeba domek, chatu nebo auto, ale jinak nám už od první třídy tloukli do hlavy, že každý soukromý vlastnictví je zárodek kapitalismu, což byl tehdejší největší čert.
Dnešní levice, co je teď skoro všude z vůle lidu u moci, sice už léta dokáže miliardáře dojit (asi jako si mravenci chovaj mšice), aby to pro ně bylo víceméně snesitelný, protože se poučila z toho našeho komunismu a ví, že pokud by je zařízla, je konec i s ní. Jenže pořád vstávají noví bojovníci (teď třeba hodně vyvádí mládí světa na sešlostech ředitelů zeměkoule), co s velkým rámusem hlásají, že se světovej majetek čim dál rychlejc přelejvá od nás tisícovkářů právě k miliardářům a že jim za chvíli bude patřit skoro úplně celej svět. To se jim jeví samozřejmě nespravedlivý a mají na to ten recept, že ze světa definitivně a na věky věků odstraní kapitalismus (asi jako už vymizely pravý neštovice), protože jsou přesvědčený, že jedině v takovým případě se lidi konečně promění v anděly.
No, a miliardáři vědí, že plebs (to jsme my, tisícovkáři) na tohle sakra slyší a že to nepotrvá dlouho a začneme tyhle revoluční týpky volit, protože závist je mocná čarodějka, pustit bohatejm žilou potěší, a nás tisícovkářů se to přece týkat nebude. Jenže v tu chvíli se vezeme všichni a nastane chaos a zmar, jak nám už vysvětlil pan Hernando de Soto, což miliardáři se svým přehledem a pro dobro všech prostě nemůžou dopustit.
Jenže protože jsou hodně chytrý, to už jsme probrali, lehce si poradí. U nás třeba založí politickou stranu a řeknou, že je to hnutí. K tomu si koupí dvoje, troje noviny i s novinářema, přihoděj nějaký rádio a televizi (inštituce, ne přístroje) a tam všude lidem srozumitelně vysvětlí, že až doteď měli ve volbách na výběr jen z línejch zkorumpovanejch hajzlů, co se v parlamentu hádají, jako že hájí zájmy těch, kdo si je zvolili. A místo aby tam makali jak v Kolbence a svorně a v klidu přijímali zákon za zákonem, začnou si při první příležitosti přikrádat a brát úplatky, proto je potřeba se jich rychle zbavit a pokud možno je i pozavírat.
A kdo na jejich místo? Jasně, že miliardáři, nebo někdo, komu se dá miliardářsky věřit, protože, to dá přece rozum, miliardáři mají na práci důležitější věci než někde celý dni vysedávat. Při svejch schopnostech ale jistě zvládnou pečovat jak o svoje podniky, tak o nás.
Že při tom spojí příjemný s užitečným a zařídí si, aby byl jejich majetek v bezpečí a aby navíc, pod ochranou státních křídel, kterejma jen občas mávnou tím správným směrem, v klidu narůstal, to už bude jen taková třešnička na dortu a vlastně spravedlivá odměna za to, že nám vůbec věnujou svůj drahej miliardářskej čas.
A my, tisícovkáři? My konečně dostaneme příležitost uvědomit si, že v životě přece zdaleka nejde jen o peníze a majetek.