To jsme jim to nandali, hezky nosem do pěsti a břichem do kolene, pochvalují si ministr financí a premiér „vítězství“, které utrpěla Česká republika v Bruselu při tvrdých jednáních o prodloužení výjimek na snížené sazby DPH. V našem případě šlo zejména o nižší DPH na výstavbu nových bytů a vytápění. Zatímco v několika „starých“ evropských zemích snížená sazba na nové bydlení platí trvale a nikdo jim na ni nesmí sáhnout, nové země jsou tlačeny k opaku. Jen se tím potvrzuje, že EU není žádný charitativní spolek a každý tam musí za své zájmy bojovat. Staré členské země argumentují vůči novým nutností dodržet přístupové smlouvy, které stanovily výjimky jen po omezenou dobu. V případě české bytové výstavby do roku 2007. Pozice země žadonící o vstup do EU není jednoduchá a jak se ukazuje, leccos musí spolknout, leccos si musí nechat líbit. Mnohé z toho vychází postupně najevo až nyní a s tím také pomalu blednou jásavé tóny slov sociálně-demokratických vlád, které se tak rády chlubily, jaké skvělé podmínky vstupu pro nás vyjednaly.

To, co dnes předvádí naši ministři v Bruselu, je už jen pozdním honěním bycha, navíc s komediálním švejkovským nádechem. Češi se spolu s Kyprem a Polskem nejprve staví na zadní a mluví o vetu dohody. Sotva se však staré členské země přísně zamračí, český ministr hned velí: „ústupem vpřed“. Češi vetovat nic nebudou. Doma pak tento kotrmelec vysvětluje pomocí hry se slovíčky jako skvělý úspěch: „nižší DPH zůstane zachována pro sociální výstavbu - co je sociální, to určíme my.“ A mne si ruce, jak mu to v unii zbaštili i s navijákem. Český fištrón zvítězil nad bruselskými byrokraty!

Bylo by to k smíchu, kdyby nešlo o pokračování sociálně-demokratického znásilňování bytové politiky v této zemi. Tím, co dělají již léta u nás, chtějí nyní „oblafnout“ i Evropu. Nerespektování nálezů ústavního soudu ve věci regulace nájmů, dotační podpora výstavby pro bohaté a bující černý trh, umělý nedostatek bytů pro mladé - to vše ještě 16 let po revoluci. Vršení nestandardních mechanismů a nesystémových výjimek až do patového zauzlení, v jakém se nyní nachází česká bytová politika, chce ČSSD ještě korunovat: V představách levicových sociálních inženýrů totiž stačí za pár let prohlásit téměř každý nově postavený byt za „sociální“ a tímto je vše vyřešeno. Jen, aby se pak bruselští úředníci nedivili, že před domy plnými „sociálně slabých“ Čechů stojí tolik aut drahých značek a co chvíli z nich někdo vykládá nákup, který předtím s vypětím všech sil protlačil na vrchovatě naloženém košíku přes pokladnu hypermarketu. Obdobně, jako je tomu dnes před řadou „regulovaných“ domů. Jako by nestačilo, že na nás vyspělá Evropa stále pohlíží jako na „ty z východu“. Naše vlastní vláda z nás chce udělat přede všemi národ sociálních případů.

Je zde však ještě jedna možnost – místo dvou sazeb DPH (5 nebo 19%) zavést sazbu jedinou – rovnou daň. Tím by se daňová soustava i administrativa zjednodušila, výrazně by se zmenšil prostor pro daňové úniky i korupci, ekonomika by dostala nový impuls a veškeré handrkování s EU o sazbách, úlevách a výjimkách z výjimek by ztratilo smysl. Naši partneři v unii by si o nás nemuseli myslet, že se na ně snažíme nějakým fíglem vyzrát. Zdravě sebevědomá a ekonomicky prosperující země to totiž nemá zapotřebí.

Právo, 3.2.2006

Autor je poslancem PS PČR za ODS