Mirek Topolánek nemá lehký život. Sotva se protáhl Sněmovnou se svým reformním batohem, už na něj čeká pěkně hluboká energetická pastička. Sociální demokraté rozehráli zajímavou hru. Na jednu misku vah položili existenci vládní koalice a na druhou dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně. Když se pár poslanců z té vládní misky žádostivě nakloní ke korýtku možná dvousetmiliardové investice, bude vymalováno a projde velmi závažný návrh: sociální demokraté chtějí, aby o energetické politice rozhodovala místo vlády Sněmovna, která by mohla při svém současném složení odhlasovat dostavbu dvou jaderných bloků v Temelíně. V tomto úsilí ji podporují i četní poslanci ODS, zejména z okruhu Vlastimila Tlustého, takže se zdá, že je rozhodnuto.

Ta věc má velmi racionální základ.

Česko dostavbu Temelína nepochybně potřebuje. A nejen Česko. Jaderná energetika se ve světě už rozjíždí a Evropa je v tomto směru značně zpozdilá, nicméně na našem kontinentu vznikají nové projekty jaderných elektráren i jinde než v tradičně atomovém Finsku.

Zpoždění může stát naše občany poměrně dost peněz – nejen v platbách za elektřinu, ale i na mzdách, protože nevzniknou pracovní místa, která by vzniknout mohla. Navíc jde kromě mezd i o penze. Čeká nás totiž penzijní reforma, při níž lidé začnou platit méně státu na důchody současných důchodců a více si začnou spořit na svých penzijních účtech. Výpadek ve státním systému bude hrazen především z výnosů privatizace – a zde je zdaleka největším soustem ČEZ. Dnes velmi bohatý a atraktivní podnik, který však v případě, že nebude investovat do nových zdrojů, může mít za pár let i o hodně nižší hodnotu.

Kromě toho postavit jadernou elektrárnu není ani trochu jednoduché a dostatek financí je v tomto případě jen jedním z mnoha předpokladů. Tím hlavním je mít k dispozici lidi, kteří jsou schopni takto gigantický projekt zorganizovat a vést jeho realizaci. Ti, kdo to umějí, jsou dnes v důchodovém věku, a mladší neexistují, protože se neměli kde vyučit potřebným schopnostem. Takto rozsáhlé investice v Česku už řadu let neproběhly.

Sám ČEZ to na vlastní kůži cítí ve svém programu rekonstrukce uhelných elektráren v Podkrušnohoří.

Čím déle se bude stavba nové jaderky odkládat, tím obtížnější bude najít lidi, kteří by ji skutečně postavili. A opět to není problém jen Česka. S tímtéž se potýkají i takové průmyslové velmoci, jako je Německo. Poslanci, již chtějí obejít koaliční dohodu, která brání rozhodnutí o stavbě nové jaderné elektrárny, tedy postupují z tohoto hlediska moudře.

Jenže to má politické souvislosti, které moudrost tohoto rozhodnutí poněkud nahlodávají. Jsou to souvislosti poměrně radioaktivní. Ve Sněmovně může dohodou o jaderkách vzniknout jakási opoziční smlouva mezi částí ODS a ČSSD. Pro zelené je taková situace těžko řešitelná.

Buď se Bursík pokusí zachránit svou politickou kariéru tím, že odvede zelené z vlády, a tím ji povalí, nebo ho vnitrostranická opozice usmaží do křupava. Bursík nakonec nemusí přežít, i když vládu shodí, protože to byl právě on, kdo tuhle koalici ve straně, která se chová jak pytel blech, původně prosadil.

Vzniknout pak může vláda žijící z vůle ČSSD, protože předčasné volby nikdo chtít nebude a snadno se to zdůvodní nadcházejícím předsednictvím v Evropské unii. To by podstatně oslabilo Topolánka a nejspíš by ho to stálo předsednictví strany. A po volbách v roce 2010, které zase dopadnou nějakým těsným výsledkem a v nichž se zelení vedení Kuchtovou již nedostanou do Sněmovny, bude moci vzniknout pouze nějaká forma velké koalice.

MfD, 18.10.2007