Žádná nová zjištění, otevřenou bitvu mezi stranami vyvolalo blížící se datum voleb

Už je to zase tady, česká politika se vrátila do své hladiny z doby před rokem 2014. Odposlechy, nahrávky, obvinění ze zneužití postavení, z nelegálního původu majetku, z podivných machinací. Vláda padá či to má nahnuté, to samé lze konstatovat o ministrovi financí. Prohlášení střídá prohlášení, situace se dramaticky mění ze dne na den.

Podobný mumraj byl typický hlavně pro období 2010–2013, ale vlastně již i pro předchozí roky. Po roce 2013, kdy všemu nasadilo korunu podivné intermezzo s Rusnokovou vládou, nastal najednou přece jen klid. Či přesněji řečeno přece jen o něco větší klid. Což bylo dáno i tím, že vládní koalice měla v parlamentu pohodlnou většinu a všechny tři koaliční strany přes vážné rozpory dlouho hodlaly dovládnout společně, neb vlastně reálně neexistovala žádná jiná alternativa. Koncem dubna to však najednou bylo všechno pryč. Vulkán, jenž dosud explodoval jen čas od času, nyní chrlí lávu o sto šest a patrně se brzy sám zhroutí.

Babišova expanze a pochmurné vyhlídky ČSSD

Sobotkova vláda měla nepochybně štěstí, že její funkční období shodou okolností připadlo na dobu hospodářského růstu nejen u nás, ale v rámci globální ekonomiky. Tím spíše se mohl Andrej Babiš ukazovat jako dobrý hospodář, avšak tím spíš mohl i Bohuslav Sobotka dopřát nižším příjmovým skupinám o něco víc na sociálních dávkách. Babiš z toho dovedl politicky těžit, Sobotka nikoliv. Ano, je to spíše úřednický suchar než miláček davů, ale kolik „přitažlivých charismatiků“ v české politice vlastně máme? A Bohuslav Sobotka mohl určitě nabídnout stabilitu, schopnost překlenovat rozpory nebo velmi pragmatický přístup k Evropské unii. Vše marně, on body ztrácel, Babiš bodoval.

A Babiš navíc bodoval navzdory EET, Čapímu hnízdu, dluhopisům za korunu, díky nimž sice možná legálně, leč eticky diskutabilně vylepšil svou obchodní bilanci, či neschopnosti jasně vysvětlit, odkud vlastně vzal peníze na Agrofert. Co by jinému dávno zlomilo vaz, jemu donedávna hladce procházelo a koncem dubna stále zůstával hlavním favoritem nadcházejících voleb. ČSSD naopak setrvale ztrácela.

Příliš velká Babišova expanze, reálná i anticipovaná, ale i pochmurné vyhlídky ČSSD v podzimních volbách nicméně patrně narušily politicko-ekonomickou nebo spíše ekonomicko-politickou rovnováhu v České republice. A do výpočtu jejího ekvilibria nutno zahrnout i Hrad a jeho podnikatelské okolí. Rovnováha se zhroutila, propukla válka. Válka, v níž se už vytahují zbraně nejtěžšího kalibru. Skoro jaderné bomby. Nikdo si už asi nebude něco schovávat, poněvadž volby se blíží. Již není třeba jistá témata, či dokonce kompro „sušit“ na výhodnější časy nebo v rámci vzájemného „jaderného odstrašení“ aktérů.

Těžko se pochopitelně přesně vyznat v tom, co z nahrávek i jiných informací a obvinění, které se nyní objevují (a ještě se patrně objeví), je reálné, co má reálný jen základ a co je vybájené, jakož i určit, zda má snaha premiéra Sobotky odvolat Andreje Babiše od počátku nějakou přímou kauzální (koordinovanou) souvislost s aktivitami tajemného „Julia Šumana“. Velmi pravděpodobně však jde, a to u všech aktérů, primárně o účelové jednání, nikoliv o svatou válku za ideály. Konflikt vyvolalo hlavně blížící se datum voleb, nikoliv nějaká „nová zjištění“.

Krize s průlomovým potenciálem

Lidé vykazují přirozenou tendenci vnímat veřejné dění v optice boje dobra se zlem. Zpravidla mají v politice své favority, které nemusí zrovna milovat, leč vnímají je alespoň v kategorii menšího zla. A zejména v čase zintenzivnění politického zápasu, propuknutí nějaké aféry či propadu celé země do víru hluboké politické krize začnou někomu více fandit, jiného více zatracovat, popřípadě propadnou rozhořčené deziluzi z mizerných poměrů.

Člověk má též silný sklon přijímat pouze ty informace, které zapadají do jeho dosavadního obrazu světa, kdežto ty kontrastní eliminovat. Ovšem velké aféry, krize současných rozměrů mají průlomový potenciál, mohou zbortit dosavadní mentální a preferenční struktury v hlavách nemalé části voličstva. A právě o to se nyní hodně hraje.

Apelovat na zachování klidu, zdravého rozumu, věcného rozboru faktů asi nemá cenu, neboť emoční lavina je dávno v pohybu. Asi nejdůležitější otázka nyní zní, jak současné události pohnou s podporou jednotlivých politických stran i prezidenta Miloše Zemana. A zda se potvrdí dosavadní schopnost Andreje Babiše ze všech afér vybruslit a udržet si náskok v preferencích. Po událostech posledních dnů by na to nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. A Babišovi hrozí ztráta nejen primárně kvůli tomu, co je na nahrávkách „Julia Šumana“, ale též řekněme sekundárně. Poněvadž začíná (pro něj zatraceně nebezpečně) připomínat obyčejného politika a jeho hnutí ANO normální partaj – již jen tím, jak se chytá do pastí vlastního vykrucování. Podobu politiky možná mohla změnit marketingová pohádka, její podstata ale zůstala stejná, ba se možná i zhoršila.

Autor je politolog

LN, 10.5.2017