Premiér Mirek Topolánek splnil slib a provedl výměnu některých ministrů, ač změna není tak radikální, jak sliboval. Noví lidé, kteří nastupují do funkcí, nebudou mít dost času na to, aby něco prosadili, protože parlamentní volby jsou již řádově za rok a půl. Z toho prvního půl roku, místo aby se seznamovali s novou agendou, budou muset trávit většinu času v zahraničí kvůli našemu předsednictví v Radě Evropské unie.

Přesto je dobře, že k výměně ministrů došlo, protože odešli ti, jejichž pokračování ve vládě bylo již dlouhodobě neúnosné, a sice Jiří Čunek, kvůli nezvládnutému řízení úřadu a nevyjasněným finančním problémům, Aleš Řebíček, jako stavební magnát, kvůli klientelismu a pochybným stykům, a Tomáš Julínek kvůli neschopnosti svou reformu vysvětlit a prodat občanům.

V dnešním komentáři bych se rád věnoval pouze představení nových jmen ve vládě.

Místo pana Aleše Řebíčka přichází Petr Bendl, bývalý středočeský hejtman, místopředseda ODS, bývalý stínový ministr dopravy za tuto stranu a autor spisku Doprava je krví ekonomiky, doprava je život. Z takhle krátkého shrnutí se zdá, že by měl být tento muž na svou funkci nejlépe připraven, ale první kroky tuto tezi vyvrací: Na ministerstvo – zdá se – nepřichází s připraveným týmem odborníků, který jako stínový ministr kolem sebe měl soustředit, jak je ve staré Evropě zvykem, ale naopak s týmem poražených hejtmanů, kterým tímto připravil pohodlné sinekury. Na ministerstvo si chce vzít pány Jiřího Šulce, Petra Skokana a Ivo Tomana. Hned na počátku tedy předvádí stranický klientelismus, který rovněž do zodpovědné politiky nepatří. Důležité teď bude sledovat, jak bude naplňovat některé kritické postřehy ze své brožurky, v níž kritizoval roztříštěnou výstavbu dálnic a neúměrně vysoké náklady na jejich výstavbu: V Česku máme nejdražší dálnice z celé Evropy. Firmy si totiž pravidelně účtují dvacet procent jako vícenáklady.

Michael Kocáb nastupuje na místo Džamily Stehlíkové na post ministra pro lidská práva a národnostní menšiny. Původním povoláním je sice hudebník a zakladatel Pražského výběru, ale vyrostl v rodině evangelického faráře a psycholožky, manželku má Američanku, mluví tedy dobře anglicky a při odsunu sovětské armády prokázal organizační a vyjednávací schopnosti. O politiku se vždycky zajímal, těsně před listopadem založil s textařem Michalem Horáčkem iniciativu Most, byl u založení Občanského fóra a působil jako poradce prezidenta Václava Havla. V roce 1990 prohlásil, že by chtěl být prezidentem. Funkci ministra, zdá se, by mohl zvládnout dobře. Jeho problém je ale v tom, že ho na post nominovali zelení, lépe řečeno Martin Bursík, a tudíž není kandidátem celé strany, ale jen jednoho křídla. Stranu, která se pohybuje stěží na hranici volitelnosti, tedy může štěpit.

Pavel Svoboda z KDU-ČSL je dalším novým členem vlády a byl nominován na post ministra – předsedy Legislativní rady vlády po Cyrilu Svobodovi. Tento právník a člen katedry evropského práva na Karlově univerzitě, kariérní diplomat – jednu dobu byl i náměstkem ministra zahraničí – do úřadu přichází z místa velvyslance České republiky při Radě Evropské unie, hovoří pěti jazyky, a má tudíž asi ze všech nových ministrů nejlepší předpoklady pro to, aby svou funkci vykonával velmi dobře. Podle jeho spolupracovníků ze Štrasburku je to člověk velmi klidný, slušný, férový, který ale umí dobře úřad řídit: hlavně díky tomu, že umí jednat s lidmi. To všechno se mu bude hodit, protože by mohl ministru spravedlnosti pomoci při prosazení nového občanského zákoníku, ke kterému mají zvláště sociální demokraté výhrady. Za zmínku ještě stojí, že je svobodný, zajímá se o hudbu, hraje na basu a sbírá po Evropě koledy.

A na post ministra zdravotnictví po Tomáši Julínkovi přichází Daniela Filipiová, jejíž pozice bude nejspíš v této funkci nejtěžší. Původní profesí je senátorka Filipiová architektka a v posledních letech kvůli svému handicapu - je upoutána na invalidní vozíček – se stala odbornicí na bezbariérové stavby. Kalkul její mateřské ODS se zdá být příliš průhledný: po zarputilém Julínkovi by měla reformu prosazovat mírná a konsensuální žena. Jenže – a v tom bude ten problém – nikdy neřídila ani středně velký podnik, natož tak velké ministerstvo, kterým proteče ročně mnoho miliard. Lze se s velkou pravděpodobností obávat, že jí staří a neurvalí borci, jakmile zjistí její slabosti, na ministerstvu nedopřejí ani sto dní hájení a ona se ocitne v pasti. Byl bych moc rád, kdybych se mýlil.

Další změny už představují jen posuny: Vlasta Parkanová se stane místopředsedkyní vlády za KDU-ČSL a Cyril Svoboda se ujme po Jiřím Čunkovi funkce ministra pro místní rozvoj. Ač situace na ministerstvu je zřejmě tristní, vykonávat funkci lépe než jeho předchůdce bude pro starého praktika Svobodu, který se umí navíc dobře pohybovat i v Bruselu, rozhodně snadné.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6