Ještě bych měl dodat …. a hlava pomazaná, zdravím prince Radovana…... abych navodil neopakovatelnou atmosféru překrásné české pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele a připomenul roli krále Kazisvěta ztvárněnou vynikajícím hercem i člověkem panem Martinem Růžkem. Ale přenechme tuhle pohádku dětem a můžeme si popovídat o pohádkách pro dospělé, o panu presidentovi a jeho údajné roli Kazisvěta Prvního nebo novodobě zvaného euroskeptik. Vše tohle mi vytanulo na mysli absolvováním školení o EU a jejího blahodárného vlivu na obyvatelstvo.

Dovolil jsem si vyjádřit po přednášce některé pochybnosti a dopadl jsem málem jako král Kazisvět, když ho hnal všechen lid a jak mu na závěr přiložili hezkých par ran na záda. A právě u této příležitosti se mi vybavila úloha pana prezidenta coby zemského škůdce.

Jako příkladem byrokratického konání EU a z toho pramenící skepse pana presidenta bych mohl začít vynuceným zavřením Válcoven plechu v Lískovci u Frýdku Místku. Továrna měla zaběhnutou technologii, na dlouhá léta zajištěný odbyt výrobků, mám pocit, že v EU byli jediní výrobci daného druhu plechů, měli kvalifikované lidí, které museli vyhodit na dlažbu a výrobu ukončit. Jistě víte proč. Vše je o výjimkách, které u starých členů jsou akceptovány, ovšem nové země musí skákat, jak se v EU píská. Je to stará věc, namítnete.

Ale já připomenu ještě starší dobu. Za dob reálného socialismu se praktikovalo centrální plánování. Co to znamenalo? Plán se dělal v místě, kde o potřebách trhu neměli vůbec potuchu, a tak se běžně stávalo, že podniku byl stanoven naprosto nesmyslný plán, jak bylo tehdejší mluvou odůvodněno, aby se dosáhlo uspokojení hmotných potřeb pracujících.

Uveďme si konkrétní případ, kdy jistý Kovopodnik vyráběl dle státního plánu hliníkové lžíce, a dodám, energeticky náročnou metodou lití do forem. Lžíce když jste dali do horké kávy a po chvíli chtěli kávu zamíchat, byly jako zrovna vytažené z odlévací formy. Po zkušenostech s těmito lžícemi je takřka nikdo nekupoval a z obchodu šly přímo do šrotu, aby se dostaly slisované v balících zpět jako surovina pro další výrobu hliníkových lžící. A plán se na počest Velkého října, Velkého února a všeho velkého a ve znamení světlých zítřků utěšeně plnil, čímž jsme zasadili zdrcující ránu americkému imperialismu. Myslíte, že i tohle už je za námi. Mám nepříjemný pocit, že si právě tohle ještě zopakujeme.

Naším vstupem vyvstala otázka přínosu ČR pro EU a mimo jiné tento mohl spočívat třeba v ekonomických poznatcích z centrálního plánování. Ovšem když tyto poznatky jsou panem presidentem prezentovány veřejně, tak je mu přisouzeno postavení nyní tuším už prvního euroskeptika. A víte, kdo je skeptik? Skeptikem se stává dobře informovaný optimista.

V tomto ročním období probíhá řepná kampaň. Ale zemědělci na základě omezení z EU nedodají cukrovarům potřebné množství cukrové řepy. Lidé nemají práci, nebude melasa na výrobu potravinářského lihu, cukrovary stojí, protože nemají co zpracovávat, a cena cukru půjde nahoru, protože cukr se musí dovážet. Na druhé straně se dávají neskutečné dotace zemědělcům starých zemí EU na zemědělské výrobky, které nemají odbyt, neví se třeba co s nadbytkem obilí, vína. Nepřipomíná vám to dobu, teď nevím dávno nebo nedávno minulou s centrálním plánováním?

Není tohle základem zdravého euroskepticismu a to nehájím osobu pana presidenta, jak by se mohlo zdát, ale pouze jeho názory. Takže jeho euroskepticismus vychází naprosto z racionálního základu a zkušenosti. Bohužel, opět se potvrzuje rčení, že zkušenost je nesdělitelná a my asi budeme muset ještě jednou projít érou socialismu, ale už ne pod vedením SSSR, ale tentokrát pod vedením EU.

Samozřejmě, že se všemi názory pana presidenta nesouhlasím. A ptáte se, s kterými? Tak třeba pan president podporuje vstup Turecka do EU. Zde mám opačný názor, protože EU není pouze hospodářské společenství, ale i kulturní, a vstup Turecka se mi jeví jako snaha přejít na ekologický způsob výroby ostnatého drátu křížením ježka s hadem.