Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan sliboval bombu v souvislosti se zatčením tří exposlanců a sekretářky premiéra. Místo toho nastal jeho výbuch.

Od samého začátku kauzy tvrdím, že udělení politických trafik, ač se to mnoha lidem včetně mě právem nelíbí, je činem nemorálním, nikoli však trestným. V civilizovaném světě neexistuje stát, který by trafikantství považoval za trestný čin.

Jiná věc je, že v takových státech, pokud dojde k takovéto nemorálnosti, následuje ohromný tlak veřejnosti, který končí rezignací morálně se provinivšího politika. My jsme ještě do takového stadia nedospěli. Máme stále ještě hluboko v sobě zažranou morálku bolševiků, kteří se s lidmi režimu nepohodlnými vypořádávali velice rázně - vězením nebo rovnou šibenicí.

Na politických obchodech a handlech (trafikách) stojí svět politiky už od dob svého vzniku. Fungovalo to tak ve starém Egyptě, za dob velkého Říma, zkrátka funguje to tak po celá tisíciletí. Pak se objeví jeden státní zástupce, který najednou chce běžnou, byť nemorální praktiku stůj co stůj označit jako trestnou.

Kde byl Ivo Ištvan, když se udělila trafika neschopnému Tvrdíkovi? Kde byl, když se musel Telička pakovat z místa eurokomisaře jen proto, aby na jeho místo mohol nastoupit Špidla? Proč Ištvan nekonal, když před pár týdny ministr Žák dosadil na významný post svého souseda?

Tři exposlanci nemohou být nijak stíháni za cokoliv, co souvisí s jejich vzdáním se mandátu, protože takový krok je plně chráněn imunitou. Z toho logicky plyne, že pokud nemohou být souzeni za politický krok, nelze stíhat ani ty, kteří jim trafiky poskytli.

Na tiskové konferenci po zatčení Nagyové-Nečasové, tří exposlanců a zpravodajců zaznělo, že toto byl pouze vedlejší produkt, hlavním měli být "kmotři". Na celé akci se pracovalo dlouho, rok a půl. Co je výsledkem? Neoprávněné zadržení a věznění exposlanců na základě "odvážné právní konstrukce", která se sesypala jako domeček z karet.

Případ Nagyová je o něco pikantnější. Zde mělo podle Ištvana dojít ke zneužití vojenského zpravodajství ke sledování Nečasovy exmanželky. Jenže i tato konstrukce dostává vážné trhliny. Zpravodajec Pohůnek má být trestán za to, že splnil rozkaz, který dostal od svého nadřízeného.

Jenže kdo byl na vojně, ví, že pokud voják dostane rozkaz, je povinen ho vykonat a teprve následně si stěžovat. Pohůnek mluví o tom, že dostal rozkaz prověřit informace o možném bezpečnostním riziku, které by mohlo hrozit rodině premiéra Nečase, především jeho tehdejší manželce Radce.

Tedy dělal svou práci, kterou má běžně na starosti - prověřovat bezpečnostní rizika. Navíc mělo v zadání být, že podezření má premiér, tedy že úkol pro VKR je od premiéra. Nečase se zatím nikdo nezeptal, zda skutečně zadání vzešlo od něj. To by potom zcela změnilo stav věci.

Vojenští zpravodajci jsou vázáni mlčenlivostí, a pokud tedy nejsou této mlčenlivosti zbaveni, nemohou vypovídat ani u soudu tak, jak by chtěli. Nečas zase nemohl odpovídat na dotazy, protože státní zástupce dotazy na Nečase nepřipustil.

Celá kauza je tak ve slepé uličce. Ten, kdo by na to mohl dát odpověď, nemůže, protože dotazy nebyly dovoleny. Zpravodajci nemohou vypovídat kvůli mlčenlivosti. Skoro to vypadá, že státní zastupitelství sehrálo neuvěřitelnou komedii hodnou komunistických prokurátorů.

Ištvan má po téměř roce prázdné ruce. Kmotři si dál brázdí vody moří na svých jachtách a miliony se zlatem jsou stále bezprizorní a zjevně nemají s kauzou Nagyová žádnou souvislost. Stále více nabývám dojmu, že hlavní cíl této akce bylo svhrnutí vlády a tím pádem de facto převrat. Kdo ale za tím stojí?

Prezident Zeman poplácal osobně Ištvana na Hradě po rameni, ačkoli se jeho konstrukce zřítila jako domeček prasátek. V kauze kmotrů je ticho po pěšině. Je možné, že by to byla právě jejich odveta za to, že se Nečas snažil je dostat od moci? Možné je vše, ale míra Ištvanova diletantství je ohromující. Jeho bublina splaskla. Zůstalo z ní akorát velké kulové.