Současnou patálii irské ekonomiky nezavinilo marnotratné žití na dluh, ale spekulace finančních institucí, jejichž dluhy musel stát převzít. Už proto asi přišlo Irům zatěžko se zavázat k dalším úsporám, protože to, co jejich ekonomika nyní potřebuje nejvíc, jsou růst a zaměstnanost. To jsou ostatně také cíle, po kterých irská vláda delší dobu volá.

Irové řekli fiskálnímu paktu "ano" a europesimisté ihned znevažují jejich hlasování tím, že bylo bezvýznamné. Je pravda, že pokud by Irové protidluhový pakt odmítli, neznamenalo by to jeho ztroskotání. Irské zamítnutí by ale mělo negativní důsledky pro Irsko i pro celou eurozónu. Odrazilo by se v nedůvěře zahraničních investorů a destabilizovalo by celou eurozónu dalším zdražením půjček pro nejohroženější země na jihu Evropy.

Irové svým hlasováním vyjádřili podporu EU, díky níž se v předkrizové době stali keltským tygrem, a zároveň ukázali, že jsou schopni realisticky zhodnotit vlastní situaci. Model irského tygra, který se pomalu zotavuje z vážné krize prostřednictvím tvrdého šetření, se však nedá aplikovat na jiné krizové země. O to důležitější roli bude hrát schopnost Evropy odpoutat se od jednostranné medicíny veřejných úspor. Škrtací kúru bude ještě nutno doplnit o iniciativy podporující růst. Bez ekonomického růstu nemají jižní zadlužené ekonomiky šanci se z krize vymotat.

Je smutné, že česká pravice v čele s jejím ideovým vůdcem Václavem Klausem stále odmítá pochopit, kdo je opravdovým viníkem současné dluhové krize a brojí proti opatřením na podporu růstu a tvorby pracovních míst. Podle nich je na vině nabobtnalý sociální stát a neoprávněné nároky občanů. Tak tomu bylo jistě v Řecku, ale jak Španělsko, tak právě Irsko jasně dokazují, že realita je jiná. Tyto státy měly nízké zadlužení a dosahovaly dokonce rozpočtových přebytků. Viníkem dluhové krize eurozóny jsou finanční trhy, které bohužel nenesou žádnou odpovědnost.

Koncem měsíce se má uskutečnit další vrcholná schůzka představitelů EU. Většina z nich si již uvědomuje, že je na pořadu dne dohoda o konkrétních krocích k nastartování ekonomik. Jelikož česká vláda rezignovala na hospodářskou politiku hodnou svého jména, nezbývá než doufat v rozumné kroky za našimi humny. Ze stabilizace eurozóny bude mít prospěch i naše ekonomika.