Sněmovna tento měsíc projedná návrh ústavního zákona, podle něhož by se změnilo pojetí trestněprávní imunity poslanců a senátorů - a také soudců Ústavního soudu - a to tak, že by měla trvat jen po dobu výkonu mandátu.

Považuji za chybu, že parlament ji nebyl s to již dříve v tomto směru upravit. Tím sám přispíval k tomu, že symbolický význam tohoto problému se zvyšoval neúměrně jeho významu praktickému. Případů, kdy ta či ona komora Parlamentu rozhodla o neodevzdání svého člena k trestnímu stíhání, bylo jen několik. Přesto však ve veřejnosti převládlo mínění, že členové parlamentu si uchováváním nepřiměřené široké imunity chtějí zachovat neodůvodněná privilegia. Tento dojem se těžko vyvrací. A proto by - i ve zjitřené předvolební atmosféře - prospělo vztahům mezi občany a politiky, kdyby byla tato omezující úprava imunity přijata.

Takový signál Sněmovna již vyslala, když její členové většinově rozhodli o vydání poslance Doležala (ODS) k trestnímu stíhání. Ať již toto řízení dopadne pro obviněného jakkoliv, je správné, že o tom rozhodne soud a že soudnímu projednávání Sněmovna nezabránila. Opomenout přitom nelze, že většina poslanců ODS se rozhodně stavěla proti Doležalovu vydání. Abstraktně se boj proti korupci vede snadno, konkrétně to pak bývá obtížnější, zvláště když jde o zásah do vlastních řad.

Nemalou mediální pozornost vyvolala také kritická reakce části poslanců na návrh pražského zastupitelstva, aby členům parlamentu bylo zrušeno jejich právo na bezplatné používání MHD v Praze. Před časem tak tomu bylo i u návrhu poslance Kalouska, aby nemohli k cestám na parlamentní jednání používat leteckou dopravu.

Tyto i další požitky členů parlamentu jsou předmětem kritického zájmu médií i veřejnosti. Je to jistě otázka důležitá, protože její řešení je součástí vztahů důvěry či nedůvěry občanů k voleným představitelům. Bylo by však dobře - a je to v zájmu stability a důvěryhodnosti vrcholné demokratické instituce, kterou je parlament - kdyby se o těchto otázkách jednalo věcně, bez rozněcování laciného populismu a negativních emocí.

Ti, kdo se v médiích těmito otázkami zabývají, by měli vycházet ze srovnání s úpravou v jiných evropských zemích, aby bylo občanům zřejmé, co je, či se v nich považuje za běžné. Pokud jde o bezplatné používání prostředků veřejné dopravy, je to ustálený atribut funkce členů parlamentu např. v Belgii, Bulharsku, Itálii, Maďarsku, Německu, Polsku, Řecku, Slovensku a Švédsku.

Za závažnější považuji, že v obou komorách se rozrostl počet funkcionářů nad míru obvyklou v jiných parlamentech. Začíná to již zbytečně vysokým počtem místopředsedů komor a pokračuje obdobnými počty místopředsedů výborů i dalších funkcionářů.

Organizace parlamentní činnosti a využívání drahocenného času přitom zůstávají stranou pozornosti, ačkoliv jsou z hlediska společenských výsledků mnohem závažnější než to, zda jeho členové mohou jezdit zdarma hromadnou dopravou.

Právo, 11.04.2006

Autor je poslanec ČSSD