Tomio Okamura, senátor a v poslední době revolucionář vystupující na akcích Slávka Popelky, zjevně nepochopil Ústavu a roli Ústavního soudu.
O novoroční amnestii s abolicí si můžeme myslet mnohé, pro někoho to může být krok správným směrem, pro jiného gauneřina, pro někoho je to tak napůl. Nemá smysl se dohadovat, co vedlo bývalého prezidenta Václava Klause k vyhlášení amenstie s abolicí právě v takovém znění. To jsou jen dohady a domněnky.
Faktem je, že 38 senátorů podalo na odstupujícího prezidenta žalobu z velezrady. Podalo ji v termínu, kdy bylo jasné, že se žaloba nestihne projednat v době, kdy Václav klaus ještě zastával post prezidenta (tři dny před koncem mandátu). Podalo ji v takovém znění, že byla na hony daleko vidět účelovost a diletantnost takového obvinění.
Podání žaloby na hlavu státu je činěno tehdy, pokud dojde k těžkému zločinu proti demokracii, například pokud se hlava státu snaží na sebe strhnout veškerou moc, snaží se o autokratický režim nebo diktaturu. Zaměňovat takovéto kroky proti demokratickému řádu s nepodepsáním smlouvy, přičemž je podpis plně v kompetenci prezidenta, nebo s využitím ústavního práva prezidenta vyhlásit amnestii je trapnou vizitkou žalujících senátorů.
Je zcela nepředstavitelné stanovovat si žalobou na prezidenta mantinely, jak se sami někteří žalující senátoři vyjádřili. Tak dejme k soudu právě žalující senátory s nesmyslným obviněním a ujasňujme si mantinely jejich chování. Jak by se jim to asi líbilo?
Tomio Okamura byl jeden ze signatářů žaloby na odstupujícího prezidenta. Dodnes se nedokázal vyrovnat s několika ranami, které byly podle jeho mínění podpásovky. Nebyl připuštěn do prezidentské volby, protože podpisové archy obsahovaly značné množství falešných podpisů.
Od té doby jako by se pan Okamura neznal. Útočí na každého, kdo nekoná, nebo na vše, co se neděje podle jeho představ. Nejde daleko pro silná slova a čím dál tím víc upadá do stavu sebelítosti a ublíženosti. Jeho včerejší článek je jen pokračováním této ublíženosti.
Pan Okamura se pozastavuje nad tím, že Ústavní soud žalobu na Václava Klause odložil, přičemž označuje amnestii jako gigantický zločin a další. Již dříve jsem panu Okamurovi doporučoval, aby si přečetl Ústavu. Nehájím Václava Klause, on mou obhajobu nepotřebuje. Podívejme se na to všeobecně.
Ústava zaručuje hlavě státu právo na udělení amenstie i abolice. Toto právo není ničím omezeno, jen je vyžadovaná kontrasignace předsedy vlády. opět bez jakýchkoli podmínek. Pokud by tedy hlava státu vyhlásila úplnou amenstii a premiér toto podepsal, nestalo by se nic protizákonného.
Pan Okamura to stále nechce pochopit. Podle něj se stal gigantický zločin a možnost, že by neměl pravdu, u něj zkrátka neexistuje. Emočně laděný článek se veze na vlně populismu. Každý je přece naštvaný na to, že několik velkých ryb neskončí v base, ač se jejich soudy táhnou i šestnáct let.
Pokud by důkazy proti těmto lidem byly přesvědčivé, pak by určitě už dávno dýchali mřížemi porcovaný vzduch. Jenže důkazy tak přesvědčivé nejsou, ač osm, dvanáct ba i šestnáct let je dostatečně dlouhá doba na to, aby se soud dobral konečnému rozsudku.
Jak dlouho tedy mají soudy probíhat? Dokud se obviněný nedočká smrti? A co když se ukáže, že byl nevinný? Vlastně je přeci u soudu, tak něco provést musel, radí primitivní logika, a zaslouží si být zavřený. Jako by nestačilo, že šestnáct let soudních tahanic poznamená život neoddiskutovatelně všem zúčastněným.
Prý se desetitisíce obětí nedočkají kvůli amnestii náhrad škod. Ale pane Okamuro, jen málokdy soud v trestní věci vydává rozsudek s náhradou škody. Poškození jsou téměř vždy odkázáni na vymáhání náhrady v občanském sporu a toto právo mají poškození stále. V mnoha případech dokonce vymáhání škod amnestie s abolicí urychlila, protože se čekalo na konec trestního řízení. Na druhou stranu, ani tak se často oběti odškodnění nedočkají, protože jaksi není odškodnit z čeho.
Pan Okamura se rozhorlil, že Ústavní soud neprojednal rozsah prezidentských kompetencí. "Otázkou pro Ústavní soud by však mělo být, do jaké míry smí své pravomoci užít?" Pane Okamuro, vždyť Ústavní soud jasně řekl, že toto je mimo kompetenci Ústavního soudu.
Ten má primárně chránit ústavnost. Znovu opakuji, že Ústava neomezuje hlavu státu v rozsahu amnestie a abolice. Proč by tedy měl Ústavní soud zacházet za Ústavu a stanovovat nějaké mantinely? To je přeci práce vás, zákonodárců.
Opravdu nejste schopen to pochopit? Zákony včetně znění Ústavy dělá legislativa, nikoli soudní moc. Jste toho součástí, pokud to ještě nevíte. Označovat amnestii za "plánovaný zločin" je už hodně silná káva. Je vidět, že na imuitu jste si zvykl velice rychle.
Se svým spolurevolucionářem Popelkou hlásáte odvolatelnost politiků referendem. Za pár dní to bude půl roku, co jste byl zvolen senátorem. Co kdybyste šel příkladem a udělal ve svém volebním obvodě referendum, zda máte zůstat senátorem anebo rezignovat? Ale ono to asi má platit jen pro ostatní, že?
Váš populismus se prohlubuje čím dál tím víc. Svým nynějším vystupováním mi připomínáte děcko, které se vzteká, že nedostalo vyhlídnutou hračku. Dlouhou dobu jsem si vás vážil a ve svých dřívějších článcích, ba i na vašem facebookovém profilu jsem vás varoval před zesměšněním se.
Jak vidno, váš facebook za vás obstarává někdo jiný, články jiných lidí nečtete. Pokud někdo škodí této zemi, pak jsou to lidé vašeho ražení, kteří nejsou schopni pochopit, že není po jejich. Vaše a Popelkova vize je utopická a neproveditelná, zkrátka jste oba jen další prodejci hrnců. Škoda, měl jsem vás za rozumného člověka. Tohle zkrátka dokáže s člověkem udělat přemíra sebevědomí a pocit nepostradatelnosti.
Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora