Politikova myšlenky, sliby a informace nikdy nejsou ničím víc než zbožím, které nabízí ostatním. Je to stejná nabídka, jako když podnikatel inzeruje nějaký výrobek nebo služby. Nechť mi odpustí všichni věřící, ale politikovo slovo není slovem božím, stejně jako módní dámské kalhotky nejsou božím dílem. Naopak někdy je vytím hyeny.

Jen co vláda, neboť nikdy jiný to udělat nemůže, spustila opatření, která mají eliminovat nebezpečí teroristického útoku na matičku Prahu, oznámil předseda bývalé vlády, že o tomto nebezpečí se „v některých kruzích“ ví už tři týdny a podivil se, že s tím „kabinet vystoupil až v pátek v noci“. A že by byl nerad, aby „kvůli tomu sněmovna odložila schůzi na téma odposlechy“. Bohužel, není to poprvé, co tento politik vypustil do světa tvrzení, jehož jediným cílem je populisticky kalit vodu.

Tentokrát je však na místě položit si několik otázek.

První otázkou je, proč o možném nebezpečí tedy neřekl veřejnosti sám už před oněmi třemi týdny? A odpovědět nedá příliš námahu – protože to zřejmě nepovažoval pro své aktuální potřeby za nějakou prioritu. Přednost před preventivním bojem s teroristy měla válka vyhlášená jeho nástupci v premiérském křesle.

Druhou otázkou je, proč pomíjí vyjádření svého bývalého ministra vnitra, že nyní je ohrožení patrně opravdu větší než před několika týdny? Odpověď je jediná – názor odborníka, byť z vlastní stáje, se mu nehodí. A nebylo by ani nic divného, kdyby si tohoto čerstvého poslance své strany zavolal na kobereček a pohrozil mu vyloučením. Podobné hrozby hlasatelům odlišných názorů už přece nejednou použil.

Třetí otázkou je, jaká apokalypsa by musela nastat, aby se smířil s odložením zasedání sněmovny o problému, který nabízí vytřískat ještě mnoho politického kapitálu? Tady odpovědět není už tak snadné, ale jisté je, že ještě nevybuchlá bomba někde v kontejneru na sídlišti by asi nestačila. Snad až auto s výbušninami zaparkované před Lidovým domem.

A pak je tady kardinální otázka otázek.

Sdělení veřejnosti, že se o ohrožení teroristickým útokem ví už tři týdny je současně sdělením, že když se doteďka nic nestalo, asi nejde o nic vážného. Je to de facto sabotáž úsilí preventivně čelit ohrožení, které objektivně existuje, jen se naštěstí zatím explicitně neprojevilo. Je to bagatelizace problému, který - i když dosud výrazněji nezasáhl do našich životů - existuje a svět si s ním neví moc rady.

Bývalý premiér obdobně bagatelizuje nebezpečí raketových útoků a potřebu společných ochranných deštníků proti nim. Dává najevo nesouhlas s obavami z nebezpečného vlivu některých politických tendencí v současném světě spatřujících hodnoty života jinde, než současná euroatlantická civilizace. Doporučuje místo upínání se k ochraně ze západu nebát se nejistého východu.

Zlehčuje objektivní obavy a ukolébává veřejnost.

Jen v nedávno uplynulém dvacátém století byly desítky politiků, kteří ukolébávali občany svých zemí až do hořkého konce. Konejšili je, že bolševický režim není nic strašného, jen je potřeba mu dát čas, potom zase že nacisté v Německu nejsou aktuální hrozbou pro své okolí, že diktát z Mnichova nebude mít pokračování, že nebude žádná válka, ukolébávali Židy, že v ghettech se jim nic nemůže stát. Uklidňovali veřejnost ve svých zemích, že válka s Německem bude procházkou růžovým sadem a za pár měsíců skončí, že se není třeba obávat, že by Sovětský svaz měl územní nároky, že komunisté nikdy nebudou moci v Československu vládnout a že totalita za pár let skončí. Říkáme tomu hezky – samá těšínská jablíčka.

Sobotní slova bývalého premiéra zpochybňující potřebu zvýšených opatření preventivně čelících možnosti útoku neznámých teroristů na cíle v našem hlavním městě jsou takovým jablíčkem. Přívětivě se lesknou a dobře chutnají. Ale může z nich pěkně zaskočit.

A nyní je na místě ona kardinální otázka: proč to tento politik dnes na vedlejší koleji dělá?

Odpověď je prostá – protože se mu to hodí. Protože mu vůbec nejde o zájmy lidí, nejde mu o jejich bezpečnost, kašle na to, že možná budou ohroženy jejich životy, ale zajímá ho pouze, jak zpochybnit všechno, co se dělá bez něj. Nabádá lidi, aby byli nebojsy a nijak ho nezajímá riziko, kterému se tím vystavují, jak to nakonec dopadne je mu lhostejné. Přitom když se nic nestane, bude hlásat, že měl pravdu, jestliže pochyboval o potřebě nějaké zvláštní obrany, a kdyby snad nedej bože k něčemu opravdu došlo, pak otočí jako na obrtlíku a bude tvrdit, že už dávno se mělo něco proti tomu dělat.

publicista