Čím méně vypočitatelné a občanům srozumitelné je počínání politických stran, tím více získává na váze důstojnost a rozvážnost prezidenta republiky. Je to pro mnohé k nevíře, ale politickou krizi tentokrát nejlépe zvládá Václav Klaus. Neupřednostňuje své krátkodobé zájmy, vyčkává dohod partají, neuchyluje se k účelovým výkladům ústavy.

Když slíbil pověřit sestavením vlády toho, kdo bude mít za sebou hlasy sto jedna poslanců, naznačil tím, že nestojí o přechodnou menšinovou formaci, která by se to snažila bez potřebné parlamentní podpory nějak dotlouct do konce volebního období. Rovněž zdůraznil, že uměle natahovat život vlády, jíž byla vyjádřena nedůvěra, nedává smysl. Po víkendu pak Klaus přivítal jak stranickou domluvu na říjnovém termínu předčasných voleb, tak výběr šéfa Českého statistického úřadu Jana Fischera do čela rodícího se kabinetu. Prezident přitom nechce tuto vládu nazývat ani úřednickou, ani odbornickou, ba ani „letní překlenovací“ – a připomíná její plnohodnotný ústavní mandát.

Skoro se chce položit otázku, co má lišácká hlava státu „za lubem“. Vždyť touto důslednou korektností pro sebe nic nezíská…

Místopředseda ODS Ivan Langer míní, že Klausovi jde o politickou moc, pročež prý neváhá s dalšími aktéry hrát žravou dámu. Daleko od pravdy nebudou ani ti, co poukazují na Klausovu touhu zapsat se do dějin - samozřejmě, že v dobrém. Kromě toho je známý urputností, s jakou hájí své politické představy. Zbytečně se nerozptyluje. Na rozdíl od Mirka Topolánka, který během jednoho týdne stihl varovat amerického prezidenta před cestou do pekel, stejně jako „proradarově“ interpretovat Obamův pražský projev, šetří nyní Václav Klaus tvrdými a okázalými slovy. Projev amerického kolegy pochválil, evropské partnery neškolí, o klimatických změnách taktně mlčí.

Vlastně jediný otevřený spor, který prezident v posledních dnech vede, se týká podoby Občanské demokratické strany, kterou v roce 1991 zakládal. Zatímco sociální demokraty pozdravil Klaus na nedávném sjezdu slovy o nejstarší české demokratické straně, tak občanské demokraty na prosincovém kongresu varoval před proměnou ODS ve stranu lobbistických zájmů. Odpověděl mu Topolánkův důvěrník Marek Dalík, když za éru podivných privatizací apod. označil období Klausem a Zemanem uzavřené takzvané opoziční smlouvy v letech 1998-2002.

Další virtuální boj se vede o Sarajevo. Když měl ještě Klaus sklony hrát si se slovíčky a vymýšlet novotvary, nazval „sarajevským atentátem“ krok, který za jeho pobytu na Balkáně učinila na podzim 1997 skupina občanských demokratů nespokojených s financováním a atmosférou uvnitř ODS. Následoval rozpad koalice, krach vlády, vznik Unie svobody a půlroční úřednická Tošovského vláda, jež zemi dovedla k předčasným volbám.

Václav Klaus, ať už přímo nebo prostřednictvím svého tajemníka Ladislava Jakla, vytváří dojem, že Mirek Topolánek dotahuje sarajevský atentát do konce a transformuje pravicovou konzervativní ODS ve středovou eurooptimistickou liberální stranu se zelenými akcenty. Také proto se Klaus vzdal titulu jejího čestného předsedy.

Mirek Topolánek s Ivanem Langrem a Petrem Nečasem po boku naopak z opakování Sarajeva podezřívají samotného Klause. Tehdy byl adresátem zrady, dnes zrazuje sám, když škodí rodné pravici, druží se s levicí a otevírá prostor nepolitickým kabinetům. Topolánek rovnou Klause obvinil, že se sociálními demokraty a modrým rebelem Pavlem Bémem připravil a následně oslavil pád tříbarevné koaliční vlády.

To už nejsou jen bouřlivé dozvuky rozvedeného manželství. Topolánkovo vedení ODS vidí v Klausovi postrach, ne-li přímo ďábla. Kdykoli chce lídr opozice Jiří Paroubek Topolánka postrašit a přivést k jednacímu stolu, stačí, aby zmínil, že asi bude muset jít panu prezidentovi oznámit nedohodu a požádat o jiné řešení krizové politické situace. Překvapuje jen, že tato taktika přestala zabírat na lidovce, kteří projevili tendenci z rozhovorů o nové vládě vycouvat a složit karty do prezidentových rukou.

Klausovo chování jen stěží pomůže etablovat v parlamentních lavicích Libertas.cz Vladimíra Železného či Stranu svobodných občanů Petra Macha. Ovšem na oslabení a roztříštění pravicového tábora stačí bohatě. ODS snad již dochází, co si navařila loňskou prezidentskou volbou, před níž o jiném kandidátovi než Klausovi nechtěla slyšet.

A prezidentova budoucnost? Je skvělým hercem, ale také špičkovým politickým stratégem. Jen co si splní povinnosti moudrého státníka, jistě se vrátí k dezinterpretaci globálního oteplování a pozvolnému rozkládání Evropské unie. Nemůže být náhodou, jak ochotně Klaus nabídl chystané úřednické vládě a navrženému premiérovi Fischerovi pomocnou ruku při zvládání českého předsednictví v Evropské unii. Nezištně by mohl převzít i řízení některých schůzek a summitů.

Marná sláva, Václav Klaus je pořád ve formě a všechny protihráče dokáže strčit do kapsy. Stačí nadhled a pevné nervy, aby si v krizové situaci posílil autoritu a vytvořil předpole pro další prosazování svých kontroverzních názorů.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6