Způsob, kterým se Bohuslav Sobotka rozhodl vyřešit situaci, do níž se sám vmanévroval, nemohl být kontraproduktivnější. O tom, že se Andrej Babiš coby ministr financí automaticky ocitne v přímo obludném střetu zájmů, věděl Sobotka přece už v okamžiku, kdy se rozhodl ho ve své vládě akceptovat.
Přesto tři a půl roku toleroval, že v čele státního úřadu, který mimo jiné rozděluje a kontroluje evropské dotace, stojí - byť teď už jen stínový - šéf impéria, do něhož peníze z Bruselu zčásti plynou.
Zrovna tak existovaly odjakživa i nejasnosti kolem původu Babišova majetku. Na tomto pozadí vypadají korunové dluhopisy jako okrajová záležitost, které sotva kdo rozumí.
Čemu však voliči rozumějí určitě, je příznivá bilance státního rozpočtu, kterou Andrej Babiš – bez ohledu na panující konjunkturu, hrdě prezentuje jako svůj úspěch. A sbírá body.
Jenže demisí tomu Sobotka nezabrání. Ve hře je variant podstatně víc než jenom pád vlády, s nímž evidentně počítal. A nejde jen o to, že vládní krizi využívá – a ještě do mrtě ke zvýšení své popularity využije - sám Andrej Babiš.
Jako dar z nebes musí Sobotkovo nepředložené gesto připadat především prezidentu Zemanovi. Nastala jeho hvězdná hodina a lze si představit, jak stěží odolává pokušení jmenovat - obdobně jako v roce 2013 - úřednickou vládu.
Už proto, že takové řešení se dá voličům snadno prodávat jako tradičně oblíbená „vláda odborníků“.
Ať už ale Miloš Zeman udělá cokoliv, bude pro něj snadné prezentovat se jako rytíř bez bázně a hany, který zachraňuje zemi před krizí. Pár měsíců před prezidentskými volbami je taková šance k nezaplacení.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus