Kdo zná Tomáše Petříčka delší čas, ví, že ministrem zahraničí je kovaný levicový liberál.

Co kdysi říkal v soukromí nebo na půdě sociální demokracie, říká nyní i ve vládní funkci. Zároveň ale ukazuje, že umí pracovat s politickým marketingem, což je jinak disciplína, v níž dominuje Babišovo hnutí ANO.

Když ministr nedávno podmínil svoje setrvání v Černínském paláci úspěchem na sjezdu ČSSD, kde se uchází o post místopředsedy, nešlo o vydírání nebo o hysterický výkřik outsidera. Petříček, jenž rozhodně není charismatickým rváčem, ale spíš klidnou silou či tichou vodou omílající břehy v tu chvíli ukázal přes média svaly a ochotu hrát vabank.

Aby však zároveň doložil, že má autonomní názory i zjevné výsledky, zastal se plánu lidovecké europoslankyně Šojdrové na umístění skupiny syrských sirotků u nás a avizoval, že se pokusí premiérovi nebo prezidentovi vyjednat přijetí v Bílém domě.

Prvním prohlášením předvedl, že se nebojí jít proti většinovému mínění, a to i v ČSSD. Druhé pak po dvou dnech vyústilo v oficiální informaci, že se Donald Trump setká s Andrejem Babišem. Tomáš Petříček tak nyní působí jako politik odvážný a výkonný zároveň.

Image si vytváří důmyslně. Chová se slušně a pokorně, na nikoho neútočí. Tiše a nevzrušeně prezentuje i ty postoje, v nichž se s většinou vládních kolegů rozchází. Patří k nim například nedůvěra k jaderné energetice či nadšení pro evropskou integraci.

Když proti němu vytáhnou komunisté, pouze s úsměvem odvětí, že je to přirozené - vždyť jejich pochvala by byla varovná. Tvrdí, že o výhradách ke své práci je připraven diskutovat i s prezidentem.

V zahraniční politice by měl panovat elementární konsensus mezi kabinetem a opozicí. Ve světě je běžné, že právě ministr zahraničí je ten, kdo staví mosty k nevládním stranám. Ovšem když z protilehlého tábora zaznívá, že se v Petříčkovi konečně našel sociální demokrat západního střihu, hraničí to s polibkem smrti.

Dokud ti, kteří Petříčkovi skládají poklony, alespoň nezauvažují o volbě ČSSD, budou mít navrch Petříčkovi vnitrostraničtí kritici, kteří jej jedovatě vyzývají, aby raději zkusil kandidovat na místopředsedu TOP 09.

Ministrova stanoviska sice mají mezi oranžovými podporovatele, rozhodně ale nepatří k většinovému proudu. Tomáš Petříček, patrně s posvěcením předsedy Jana Hamáčka, se ale rozhodl zabojovat o velkoměstského svobodomyslného voliče.

Jde o běh na dlouhou trať, ale již bylo na čase, aby aspoň někdo zaklekl do startovních bloků. Vždyť dosud jsme častěji ze sociální demokracie slýchali moudra Petříčkových protipólů.

Naposledy Jaroslav Foldyna, jenž je ještě stále stranickým místopředsedou, se pustil do kritiky České televize za to, že popularizuje trangenderovou tématiku. Konkrétně mu vadí muž přeoperovaný na ženu v seriálu Most! „Buď je člověk muž, nebo žena. Nic mezitím není,“ svěřil se serveru Lidovky.cz.

Neomarxismem strašící Foldyna se nedokáže vcítit do lékaři obklopených jedinců, jejichž psychika nekoresponduje s vnějšími pohlavními znaky, a má strach, že prezentování transgenderu na obrazovce bude mít špatný vliv na mládež.

Rozhovor zakončil nepřekvapivě: „Já teď můžu mít hluboký vnitřní pocit, že se cítím býti jezevčíkem. Přijdu na úřad a budu je přesvědčovat o tom, že jsem jezevčík a chci to mít v pase napsaný. A protože je liberální demokracie a mám na to právo, tak mi napíšou, že Foldyna je jezevčík. Tak to je super.“ Tolik poslanec Foldyna.

Místo něj je ale co chvíli v ČSSD na tapetě ministr Petříček, hlásící se k humanistickým hodnotám, jež jsou se sociální demokracií historicky spjaty. Pokud s nimi na sjezdu uspěje, a šanci má slušnou, bude to návrat k normálu. A pokud svým kolegům poradí, jak šikovně prodávat sebe a svoji práci, také to nebude na škodu.