Naši epidemiologové horující pro přísné zákazy, jako například Václav Hořejší, nemohou stávajícího ministra zdravotnictví vystát. V médiích se tak šíří fáma o jeho konci a o návratu Romana Prymuly.

Rychlý konec ministra Jana Blatného už předpověděl dehonestační pořad 168 hodin s Norou Fridrichovou. Podle tohoto „zdroje“ má Jan Blatný posledních čtrnáct dní v úřadě a pak „to přijde“. Tedy konec Blatného s tím, že by to „vzal“ premiér Andrej Babiš podle vzoru Karla Havlíčka. Ti nejschopnější mohou řídit více ministerstev. Babiš sice fámy o konci Blatného popírá, ale tak zvaná odborná veřejnost už o Blatném hovoří jenom s despektem. Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky Václav Hořejší už nad ním zlomil hůl, údajně proto, že si dovolil prohlásit, že mezi úmrtími s covidem jsou i zemřelí po autonehodě s pozitivním testem na covid. Poslouchal jsem výlevy pana ředitele na ČT24, které zakončil tím, že pandemii nezvládá celá Evropa, USA jsou na tom ještě hůř (to je špatný názor, protože s Joem Bidenem už jsou na tom USA dobře!).

Naši politologové už také přiložili polínko do ohně a spekulují, že po Blatném může nastoupit opět Roman Prymula. Podívejme se proto na tuto eventualitu z pohledu nejen současné covidové krize, ale blížících se voleb do poslanecké sněmovny.

Roman Prymula se zjevil jako expert na jaře loňského roku. Poté, co byl k odchodu doslova dotlačen ministr Adam Vojtěch, se ujal ministerské pozice rázně právě Prymula a začala nám doba plošných zákazů. Jméno pana ministra se dostalo do řady nových složenin, když například slovník nových slov uvádí pojem prymulant ve významu: člověk dovolávající se znovuzavedení přísných koronavirových opatření, aby nemusel chodit do práce, školy apod.; podle epidemiologa a bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly. Příklad: „On je děsnej prymulant, nejraději by byl, kdyby byl lockdown furt, protože pak jen sedí doma a pobírá plat.” Prymulant podle vzoru simulant!

Již v době jmenování Prymuly ministrem jsem o tomto Babišově kroku psal jako o jeho největší chybě. Pak se stala ona „tajemná“ schůzka Jaroslava Faltýnka s Prymulou v jakési nóbl restauraci a ministr byl odejit. Už tehdy jsem si dovolil spekulovat o tom, že Faltýnek se pro Babiše „obětoval“ a jednání vyvolal právě s tím, že neunikne slídilům bulváru. Po Prymulovi byl jmenován ministrem Blatný. Pokud o něm dnes prezident Miloš Zeman hovoří jako o „neodborníkovi“ a přál by si opět jmenovat ministrem Prymulu, označuji to za jistý druh politické senility. Ta se projevuje různě, u někoho tak, že by chtěl vracet čas jmenováním bývalého ministra, u jiného tím, že zruší zákon, na jehož vzniku se před 20 lety významně podílel, jako Pavel Rychetský.

Pokud by tedy hnutí ANO mermomocí chtělo prohrát podzimní volby do sněmovny, pak je opětovné jmenování Prymuly do pozice ministra tím nejlepším tahem. Obecně se mi jeví prosazování „odborníků“ jako cesta do pekel. Politici už samozřejmě panikaří a v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení částí volebního zákona se není co divit. Je unikátní, že zatímco i v EU se pomalu rozbíhá očkování a i u nás už byl naočkován nemocniční personál a asi čtvrtina seniorů starších osmdesáti let, opatření se neustále zpřísňují, a to napříč státy unie. Jen francouzský prezident odolal tlaku na další uzávěru Francie, protože se obával násilných protestů jako v Holandsku.

Imunologové jako Hořejší už vykreslují černé scénáře, jak budou platit přísná opatření nejen do konce tohoto roku, ale i déle. Podle nich nás žádný návrat k normálu nečeká. Pokud by se Prymula stal opět ministrem, vyzkoušel by na nás uzávěru a la Slovensko či Izrael se zákazem pohybu mezi okresy, či dokonce jenom do kilometru od domu.

Inu, nechť Babiš klidně Prymulu jmenuje. Garantuji mu, že volby na podzim těžce projede.