Nejen otevřený spor nově zvoleného prezidenta Trumpa s některými americkými zpravodajskými službami, ale i jiné výroky politiků, včetně českých, na adresu špiónů vytvářejí nebezpečný precedens. Situaci, která může vést ke zhoršení bezpečnostní situace západního světa, Česko nevyjímaje.

Několikrát jsem připomínal, že státy si zřizují tajné služby, aby jejich vládám umožnily lépe vládnout. To znamená chránit životy a majetky občanů dané země. Pokud mají politici pocit, že zpravodajci tuto roli řádně neplní, mají za povinnost udělat vše, aby tomu tak nebylo. Zjednat nápravu, která nemusí být snadná a rychlá.

To samozřejmě půjde lépe v situaci, kdy oni sami mají reálnou představu, co od služeb mohou očekávat. Tu lze mít, pokud si nebudou schopnosti tajných služeb démonizovat a zároveň jim pro práci dají to, co potřebují.

To vše by se mělo odehrávat mimo mediální prostor. Prostředí tajných služeb není žádná televizní estráda, proč jim tedy tleskat a cpát je před kamery, když jsou úspěšné.

V opačném případě platí totéž snad ještě naléhavěji. Čemu a komu pomáhají veřejná prohlášení politiků o tom, zda špiónům nevěřili? Nebo co dělali se zpravodajskými informacemi poté, co je obdrželi? Jedni je ani nečetli a hodili do koše, jiní s nimi takto naložili až po jejich přečtení.

Věřím, že tím jen bezděky popisovali svůj byť špatný vztah k práci tajných služeb, a ne to, že se v jejich úřadech zacházelo s utajovanými informacemi v rozporu se zákonem.

Je nutné obzvláště zdůraznit, že taková vyjádření politiků jsou značně demotivující pro ty, kteří skutečně bojují se současnými hrozbami. V tajných službách někteří jejich pracovníci či agenti nasazují život! Vím, o čem mluvím.

Co z těchto vyjádření asi dovozují ti, kteří jsou připraveni nám ublížit způsobem, který je již každodenní součástí mediálního zpravodajství o islámském terorismu? Není to pro ně dobrý návod, kde udeřit, protože se jim to tam musí povést?

Zpravodajské služby různých zemí jsou k ničemu, na jejich zprávy reagují pouze uklízečky při pravidelném úklidu kanceláří.

Zabijáci vůdce Islámského státu al-Bagdádího dobře sledují, co se ve světě děje a jaká je reakce na jejich krvavé akty násilí. Mrzí nás snad, že se nám to stále vyhýbá?

Druhou stranou téže mince jsou bezprecedentní výroky některých šéfů amerických služeb na adresu vítěze prezidentských voleb. Hlasitá kritika odcházejícího šéfa CIA Brennana, že Trump není schopen pochopit ruské záměry ve světě, je neslýchaným zásahem vysoce postaveného úředníka státu do bezpečnosti země.

Nic lepšího si v Kremlu ani nemohli přát slyšet. Zvolený prezident se totiž stává příjemcem zpráv americké zpravodajské komunity dnem svého zvolení v listopadu, nikoli až po lednové inauguraci. Brennanova slova tudíž mohou být již chápána jako zevšeobecnění Trumpových „schopností“, a nikoli jako nahodilá věc.

Je smutné, že demokraté, v čele s Obamou, nejsou schopni se smířit s porážkou v prezidentských volbách a raději budou svůj stát takto hloupě a nezodpovědně poškozovat. Obama o této kritice musel vědět dopředu a schválit ji, jinak šéf CIA musel dostat na hodinu vyhazov.

Mají-li zpravodajské služby zůstat tajnými, pak by jejich výsledky práce, obsah informací, které si vyměňují, jakož i úspěchy či nedostatky měly zůstat za zavřenými dveřmi, kde je hodnotí ti, kteří k tomu mají politický mandát.

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce
Právo, 21.1.2017