Neviditelný Pes

POLITIKA: Hradní prionity

1.12.2008

Pomalé viry. Tak se říkalo částicím na pomezí života, které způsobují například BSE v Evropě nebo chechtavou nemoc kuru na Nové Guinei. Po bližším prozkoumání jejich existence byly nazvány priony. Pošušňávají si především na tkáni, která tvoří nervovou soustavu a způsobují její degeneraci. Mezi nákazou a klinickými příznaky uplynou roky, v tom spočívá jejich zákeřnost. Choroba je nevyléčitelná. Z řad dobytka se ji Unie snaží vymýtit vyvražděním celého stáda, které s nakaženým dobytčetem kdy přišlo do styku. Humánní medicína takové jednání, naštěstí, neumožňuje.

Zvláštní paralelou k těmto onemocněním se však stává osud obou českých presidentů. Ztráta soudnosti, zbytnění osobních bolístek nad politickou realitu a následný destruktivní a neovladatelný pohyb českou politikou byly typickým projevem Václava Havla a stávají se nově i znakem chování Václava Klause.

Václav Havel se stal presidentem, tehdy ještě československým, na konci roku 1989 a s půlroční přestávkou jím byl až do počátku roku 2003. K erupci ztráty soudnosti u něj došlo v souvislosti v vládní krizí menšinové Klausovy vlády na konci roku 1997. Tehdy mu bylo šedesát jedna let a funkci zastával osmým rokem. Podílel se na přípravě svržení této vlády, byl u konstrukce podrazu, který měl ODS přivést do „správných“, tedy jemu milých rukou. Jeho soupeřem a nepřítelem byl člověk, kterému sice za mnohé vděčil, ale který se jím nedal ovládat a který mu, podle jeho vlastního mínění, ukradl OF. Co nejhůře, v praxi dokazoval chybnost Havlovy politiky. Když se Havlův plán nevydařil, podpořil vznik odštěpenecké strany z ODS.

Václav Klaus se stal presidentem na počátku roku 2003. K erupci ztráty soudnosti u něj došlo nyní, na konci roku 2008, tedy v šestém roce mandátu, znovu v souvislosti s krizí v ODS i vládní koalici. Je mu šedesát sedm. Aktivně spolupracuje na rozbití koalice, pádu vlády i změně vedení ODS. Stejně jako jeho předchůdce využívá metodu podrazu, který má ODS přivést do „správných“, tedy jemu milých rukou. Jeho soupeřem a nepřítelem je člověk, kterému sice vděčí za svůj úřad, ale který se jím nedá ovládat a který mu, podle jeho vlastního mínění, ukradl ODS. Co nejhůře, dokázal vést ODS k popularitě Klausem nedosažitelné a dokázal se domlouvat i s lidmi odmítajícími Klause a Klausem odmítanými. Když se Klausův plán nevydaří, podpoří vznik odštěpenecké strany z ODS.

Václav Havel se pokusil podrazit ODS ještě jednou, ve volební kampani 2002. Použil k tomu neukojené ambice tehdejšího pražského primátora Jana Kasla, s nímž měl Klaus trvalé problémy a který těsně před volbami vystoupil proti vlastní straně. Tato kampaň se ostatně ODS vůbec nepovedla a otevřela parlament hrozivé převaze komunistů a socialistů. Přímo zodpovědný Klaus z funkce předsedy odešel a předsedou se stal „muž z lidu“, nepříliš známý senátor Topolánek. Tehdy bylo Havlovi šedesát sedm, stejně jako Klausovi dnes.

K dnešnímu podrazu využil president neukojené ambice pražského primátora Pavla Béma, se kterým má Topolánek trvalé problémy, a použitou metodou se znovu stalo naprosto neloajální vystupování v průběhu volební kampaně, která se ostatně také ODS nepovedla a strana předala kraje do rukou hrozivé převahy ČSSD a KSČM. Pod Topolánkem, který také nese svůj díl odpovědnosti, se kymácí židle.

Zatímco Klausův odchod 2002 neměl alternativu, Topolánkův pád by znamenal destrukci již tak rozháraných poměrů ve sněmovně. Zásadním problémem ODS v roce 1997 bylo využít do příštích voleb protestního bonusu (mobilisace). Zásadním problémem ODS dnes je, aby do jakýchkoli příštích voleb nešla s cejchem toho, kdo je za selhání parlamentu vinen. Vyhození Topolánka nebo podmínka do voleb je složitější, právě v prizmatu dopadu do výsledku 2010. V krizi roku 1997 bylo východisko nalezeno v ústavním zákoně o předčasných volbách. Při skutečně projevené vůli všech zainteresovaných je bylo možno uskutečnit do půl roku, v polovině volebního období. V krizi roku 2008 sledují všechny parlamentní strany a frakce tvrdě vlastní zájmy a napříč stranami prochází vůle dostatečného množství poslanců neukrátit si prebendy o jediný den. Pokud by se vůbec podařilo dosáhnout vůbec nějakého řešení o ukončení trapnosti současné sněmovny, předčasnost by měla délku půl roku, vyjádřená podzimním termínem 2009. Stejně jako v roce 1998 je i nyní nereálné, aby byl přijat ústavní zákon, který by posílením krizových pravomocí presidenta na úroveň u sousedů běžnou řešil dnešní nerozpustitelnost nefungující sněmovny.

V roce 2002 Jan Kasl po zmíněném extempore odešel a založil své Evropské demokraty. Propad jejich hlasů ve volbách 2008 je ostatně jednou z příčin výsledku 100:100. Pavel Bém po svém extempore kandiduje na předsedu ODS a podařilo se mu tak definovat chucpe v politice. Protievropští demokraté budou zakládáni až podle výsledku kongresu.

Paralela v jednání obou presidentů je příliš zřetelná na to, aby mohlo jít o pouhou náhodu. Václavu Klausovi bylo možno vyčítat ledasco, ale doposud se vždy snažil přizpůsobovat sebe úřadu, nikoli úřad svým libůstkám. V šestém roce svého mandátu se stal podobným nejhorším manýrám svého předchůdce a ve stejné snaze naplnit důstojenství presidentského úřadu reálnou a upíranou politickou mocí používá stejných metod. Stejně jako Havel si při zneužívání úřadu pro vedení soukromých válek ničí kredit.

Pokud záhadnou prionizaci presidentského mozku budeme považovat za autorskou licenci, zůstane jedna smutná skutečnost. Zatímco česká ústava je svými chybami v jiných místech schopna vést českou politiku od krize ke stále hlubší krizi permanentní, v případě definice presidentského úřadu vytváří tak zvláštní koktejl postavení a pravomocí, že v kombinaci s geniem loci Pražského hradu a mystériem panovnického, čo to táram, presidentského úřadu dokáže osobnost jejich nositele spolehlivě destruovat. Že se na tomto stavu v době ústavní jurodivosti obě oběti výrazně podílely, je slabou, slaboučkou útěchou. Odnášíme to stejně my, poddaní.



zpět na článek