Přečetl jsem vlastenecká slova českého prezidenta o potřebě založit u nás politickou stranu, jež by nepoklonkovala před cizími mocnostmi. A hned jsem vzpomněl na větu, kterou napsal před 128 lety milovaný Oscar Wilde: Existuje vlastenectví, jež ponižuje.

Slavný literát jako by z budoucnosti předvídal nedělní výrok "malého Klause" Ladislava Jakla, když v televizi prohlásil, že Lisabonská smlouva (LS) může zrušit Českou republiku jako nezávislý stát. Brr, že by nová Bílá hora, když už u Ústavního soudu proběhl kostnický koncil, po němž náš evropský disident jen taktak neskončil na hranici?

Jako by Wilde tušil zlověstná slova samotného českého prezidenta, že v případě ratifikace LS bude se svým podpisem čekat na rozhodnutí Irska v možném opakovaném referendu.

Co je to jen za zvláštní způsob vlastenectví, když pro hlavu státu není rozhodující vůle parlamentu, mínění Ústavního soudu, když chce ignorovat český právní pořádek a bude poníženě čekat, jaká to kapusta se pro něho uvaří v irském hrnci? Na jedné straně by tu chtěl mít Česko nezávislé na "bruselském superstátu", na druhé české voliče (co zvolili zastupitele, kteří ho učinili prezidentem), čekající pokorně na rozhodnutí voličů irských.

Oblíbeným termínem Václava Klause je zrada národních zájmů. Takovou zradu vyčítá všem politikům v čele s vládou, kteří jsou k LS vstřícní, protože ji logicky chápou jen jako jeden z důležitých a kdykoli opravitelných kroků vedoucích k naplnění fascinujícího projektu sjednocené Evropy. Topolánka nařkl z poklonkování Merkelové a Sarkozymu. K tomu je ovšem třeba dodat, že jemu samotnému dotyční osobní příležitost nedávají, ať už k poklonkování, nebo ke spílání. Je-li pak kamarádšoft českého prezidenta s irským "euro -záškodníkem" Ganleyem také zradou národních zájmů, nebo zvláštním projevem vlastenectví, to si milí Češi budou muset přebrat sami.

Nevyhraje-li to na kongresu nějakým zázrakem století Pavel Bém, Klausova vlastenecká protibruselská strana po irském způsobu jistě povstane. Proč ne, když i Miloš Zeman může mít svůj spolek přátel. Ať má každý svou hračku. Kdo vychoval děti, ten ví, že když si hrají, tak nezlobí. Ačkoli v případě Václava Klause...

Právo, 1.12.2008