aneb Mistrovský tah Tomia Okamury

Nezaujatý, české politické reality nepříliš znalý pozorovatel musí při pohledu na snahu o sestavení druhé vlády toho času premiéra v demisi Andreje Babiše nabýt představy, že v Česku neexistuje důležitější téma než obecné referendum.

Vzhledem k tomu, že politika je především o zisku co největšího počtu voličů, je výběr správného tématu rozhodující. Nejedná se o snadný úkol, neboť stran je hodně, nosných témat málo. Vůbec nejlepší je tak vybrat téma, které přitáhne voliče, a přitom s pravděpodobností hraničící s jistotou vědět, že vzhledem ke koaličnímu potenciálu blížícímu se nule nebudete muset svůj slib nikdy naplnit.

Přesně tak je tomu v případě obecného referenda, které přineslo dvěma různým a zároveň stejným politickým formacím nadmíru zdatného politického podnikatele Tomia Okamury vstup do Poslanecké sněmovny. O to zajímavěji se jeví údajně předražené průzkumy před volbami, které věrný Okamurův souputník poslanec Radim Fiala vysvětloval v ČT nezbytností zisku maximálního množství dat a údajů. Průzkumy totiž ukázaly to, co dopředu věděl každý jen trochu politicky gramotný obyvatel naší vlasti. K volebnímu úspěchu stačí SPD recyklovat, či spíše opsat předvolební program tehdejšího Okamurova Úsvitu přímé demokracie z roku 2013, plus přidat ochranu obyvatelstva před ve střední Evropě zatím neexistujícími migranty. Nakonec z toho bylo něco přes 11 % a s výjimkou ODS vítězství nad všemi tzv. tradičními stranami.

Vzhledem k tomu, že o voliče nebojují pouze strany se zmiňovaným nulovým koaličním potenciálem, se referenda, jako nástroje projevu vůle lidu, kategoricky nezříká snad žádný z relevantních politických subjektů. Jak se ovšem s výjimkou SPD, KSČM a nejspíše Pirátů shodnou, přímá vůle lidu může být uplatněna pouze v případech nádraží, nákupních center či větrných elektráren, referenda o našem členství v EU a NATO jsou zapovězena. Další důvod k velké radosti Tomia Okamury. Může totiž hlásat, že do NATO jsme vstupovali bez referenda, když ČSSD na poslední chvíli z požadavku na tento institut ustoupila. V případě EU byla sice účast při referendu přes 50 % a tuším, že cca 77 % voličůse vyjádřilo pro vstup, nicméně je na místě připomenout, že stát financoval nákladnou pro-unijní kampaň z peněz nás, daňových poplatníků. A Lisabonská smlouva omezující naší suverenitu byla schválena bez referenda... Všechno slogany, na které jistý druh voliče slyší a slyšet nejspíše bude.

O to zajímavější se může jevit aktivita ostatních parlamentních stran ve smyslu: „Tomio, tak se předveď, pustíme se do toho.“ I sebevětší odpůrci referenda z řad poslanců by přitom mohli zůstat v klidu, neboť jejich rozhodnutí by nejspíš zablokoval Senát, případně by takové referendum asi zatrhl Ústavní soud. Zkusme však přesto fabulovat. Při nezbytnosti sehnat k vypsání referenda podpisy 10 % oprávněných voličů (což je cca 800 000 podpisů) a nezbytného kvora 50 % (cca 4 milióny hlasujících) můžeme předpokládat, že se podaří splnit podmínku první. Volební zisk SPD a komunistů je 931 674 hlasů, referendová koalice by se mohla ještě nejspíše opřít o hlasy části voličů Pirátů, Zelených, Svobodných a SPO. Celkem bych to odhadovala na cca 1,5 miliónu stoupenců našeho odchodu z EU a NATO. Proevropské strany, byť ODS vyžaduje referendum ohledně přijetí eura, jsou tak v převaze. Zvláště pak, když oba nejsilnější hráči na politické scéně, Andrej Babiš a Miloš Zeman, by zcela jistě vyzvali své voliče k setrvání v EU i v NATO. Obavy tradičních stran z obecného referenda tak mohou pramenit buď z nedůvěry v euro-loajalitu vlastních voličů, nebo ze snahy nepřijít o silnou vyjednávací kartu. Pokud totiž Andrej Babiš slíbí některé z tradičních stran, že v případě jejího vstupu do koalice, či tolerance menšinové vlády, zamete obecné referendum pod koberec, budou moci lídři svým voličům vysvětlit, že sice porušili předvolební slib, což stejně činí běžně, leč bolestný krok v podobě vstupu do vlády s uskupením ANO učinili v zájmu jistoty našeho setrvání v evropských a severoatlantických strukturách.

Nakonec zvítězí všichni. Česko bude mít většinovou proevropskou vládu. Tomio Okamura bude moci svým voličům vzkázat: „Bojoval jsem za vás ze všech sil. A dejte mi hlas, abych mohl dále bojovat z pozice silnějšího.“ Zároveň bude v skrytu duše doufat, že k referendům ohledně vystoupení z NATO či EU nikdy nedojde. Přišel by totiž o nosné téma, tedy o hlasy voličů a peníze. A o peníze jde v případě pana Okamury především.