Týden poté, co Michal Horáček moderoval demonstraci na Staroměstském náměstí, oznámil oficiálně svoji kandidaturu na prezidenta. Nezačal ji ale šťastně.

Michal Horáček má řadu výhod, které jsem popsal zde. Viděl jsem šot z jeho vystoupení, v němž oznámil svou kandidaturu. Zdál se mi strašně nervózní a měl nešťastně umístěné čtecí zařízení, ze kterého slova doslova „hltal“.

Z jeho rozhovoru s iDnes.cz vyjímám: Jednoznačně odmítl (Horáček) kandidovat po nominaci skupiny poslanců nebo senátorů. „Pokud bych neměl sehnat padesát tisíc podpisů, nekandidoval bych,“ řekl iDnes.cz prezidentský kandidát. „Věřím, že službu ve funkci prezidenta lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud. Mstivost je to, co musíme z veřejného prostoru odstranit. Věřím v to, že každý z nás potřebuje respekt od ostatních členů naší pospolitosti, ale především od hlavy státu,“ uvedl při oficiálním oznámení své kandidatury na Hrad Horáček.

Pod článkem je anketa, v níž se čtenáři vyjadřují k Horáčkově kandidatuře a asi 60 % čtenářů se domnívá, že Horáček je dobrým kandidátem na prezidenta. Na první pohled však jeho program vypadá jako inspirovaný intelektuály a poněkud připomíná heslo, které proslavilo prvního polistopadového prezidenta Československa a Česka Václava Havla.

O tom, že současný prezident Miloš Zeman pojal výkon prezidentského úřadu jako možnost vytvořit na Hradě další mocenské centrum, kde se „vaří“ politika, nemá smysl diskutovat. Je zcela jisté, že Horáček nevystačí se svými ideály a bude dříve nebo později nucen reagovat na problémy aktuální politické situace. Může sice tvrdit, že na Staroměstském náměstí nebyl jako kandidát na prezidenta, ale jako moderátor akce, kterou považoval za správné podpořit. Srovnání s politiky, kteří na demonstraci vystoupili, se ale nevyhne.

Za zmínku stojí, že ze stávajících kandidátů na amerického prezidenta by podpořil Hillary Clintonovou. Jak známo, před časem Miloš Zeman podpořil jejího rivala Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí vítězí spíše podpora Trumpa, je Horáčkův postoj netaktický. Konkrétně v tomto případě budeme znát jméno příštího amerického prezidenta za několik málo dní a lepší by zřejmě bylo, kdyby se Horáček přímé podpoře jednoho z kandidátů vyhnul.

Osobně nepochybuji o tom, že Michal Horáček by mohl být vážným Zemanovým soupeřem pro blížící se prezidentské volby. Obávám se však, že pouhým důrazem na formální výkon prezidentského úřadu slušným vystupováním bez mstivosti Zemana porazit nejde. Zeman je natolik zkušeným politickým harcovníkem, že to bude on, kdo obrazně „vykolíkuje“ hřiště pro prezidentské klání a výše uvedené formální stránky výkonu prezidentského mandátu ledabyle odbyde. Velmi rychle pochopil, kde může získat rozhodující politické body, a to na otázce pocitu ohrožení migrací z válkou rozvrácených zemí doprovázené i proudem ekonomických migrantů z Afriky. Zejména v této otázce není absolutně snadné u voličů uspět a vysvětlovat a „chápat“ migranty si zřejmě Horáček nemůže dovolit.

Michal Horáček se pouští do boje. Ale k tomu, aby se nakonec skutečně stal tím, kdo sesadí Miloše Zemana z Hradu, však bude muset hodně přidat. Na štěstí ve hře tentokrát spoléhat nemůže.