Není pochyb o tom, že atraktivita letošních senátních voleb je nebývalá a že nás před nimi čeká abnormálně brutální kampaň. Znepokojení posiluje také vůle ODS pobýt – v případě, že její vládě nebude vyslovena počátkem příštího měsíce důvěra - v ministerských kancelářích až do konce října. Z prvních indicií lze usuzovat, že hlavními obviněnými v podzimním předvolebním procesu budou sociální demokracie a speciálně Jiří Paroubek. Mají se zpovídat z údajné zarputilosti, neochoty uznat sněmovní vítězství pravice a z kryptokomunismu, který má dokládat snaha opřít eventuální menšinový kabinet ČSSD i o zákonodárce KSČM.

ODS již několikrát vyjádřila připravenost zasednout znovu k jednacímu stolu s ČSSD, avšak bez Jiřího Paroubka. Topolánkova partaj otevřeně i skrytě nahání „státotvorné“ sociální demokraty, kteří se budou chovat „zodpovědněji“ a „racionálněji“ než stranický lídr. Sázka na ČSSD bez Paroubka je hloupá, ale navíc nebezpečná. Může se totiž odrazit v rostoucí polarizaci společnosti. Není přece málo politických skupin a občanských iniciativ, které mají sklon řešit vnitřní personální záležitosti ČSSD na Václaváku – s profesionálními demonstranty i kolemjdoucími turisty, nezávisle na jejich politické orientaci a státní příslušnosti.

Sám Paroubek o víkendu zveřejnil pozoruhodný pamflet, jakousi Kubiceho zprávu II, navazující na předešlé mimořádně drsné kolo lží, urážek a denunciací. Nic nového pod sluncem: stačí posbírat pár pseudosvědectví známých firem z podsvětí a znepříjemnit jimi vybranému politikovi život.

Podivuhodná je také činorodost nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, kterou krátce před senátními volbami okouzlil červnový elaborát plk. Kubice natolik, že na jeho základě znovuotevřela kauzu financování bytu expremiéra Grosse. Tamtamy politických kuloárů dokonce šíří zvěst, že tento záměr prý probírala s jistým vysloužilým politikem na Vysočině, a to v souvislosti s jejím zájmem setrvat v současné funkci i za pravicové vlády. Jaká náhoda, že ministerský předseda Topolánek jí v minulém týdnu slíbil, že může zůstat!

I kdyby však bylo ono bubnování falešné - fakt, že je zde ve vzácné symbióze vyšetřovatelů, novinářů a pravicových politiků roztáčen kolotoč obtížně doložitelných podezření týkajících se výrazných tváří ČSSD, je zarážející a varovný zároveň.

Nemylme se přitom. Kdo má na mušce Grosse, Krause či Tvrdíka vždy nakonec míří zejména na Jiřího Paroubka a subjekt, který řídí. Po odstranění Paroubka by stoupla naděje, že se může navrátit atomizace sociální demokracie a dojít k oslabení její pozice v politickém spektru.

Ne snad, že by na Jiřím Paroubkovi nebylo co kritizovat. Polemizujme s jeho náchylností účelově měnit volební legislativu, odmítejme tendence parcelovat kontrolu nad státními a polostátními podniky, debatujme o tom, zda by pro sociální demokracii byl vhodnější návrat k vládě s kýmkoli, nebo rekonvalescence v opozičních lavicích. Veškeré Paroubkovy kiksy a evidentní mediální neobratnost ale dosud zastiňuje práce vykonaná v čele ČSSD (vytáhl ji ode dna), předchozí vlády (jež se podílela na prudkém růstu životní úrovně) i při povolebních jednáních (pevně se držel slibů daných voličům). Přestože ČSSD není stranou jednoho muže, Paroubkovy osobní úspěchy zřejmě nepopře ani největší nepřejícník. Estéty – a těžko jim odporovat - provokuje slovníkem, ovšem konkurenční politické vlčáky k protiakcím burcují jeho výsledky.

Iluzemi o politickém zápasu vedeném v rukavičkách netrpí asi nikdo. Rovněž sociální demokracie si již osvojila tvrdý a nesmlouvavý styl. Na co by však měli být konzumenti kampaní obzvlášť hákliví, jsou podpásové útoky, podprahová očerňující sdělení a zákulisní ataky politiků. Ne vše, co chrlí média, musí být pravda, ne každá aktivita orgánů činných v trestním řízení musí být bezelstná, hnaná touhou po spravedlnosti. Zkusme si proto občas více než obětí, ať už se jmenují Paroubek nebo Topolánek (ano, i dny tohoto pána mohou brzy přijít – a bylo by to naprosto stejně podlé), a s nimi spojovaných hříchů všímat samotných střelců, jejich metod a motivů.

v upravené podobě vyšlo 11.9.2006 v Literárních novinách

ředitel Masarykovy dělnické akademie ČSSD