Boj o novou vládu má zajímavé paradoxy. Aniž by vůbec byl zahájen první pokus o sestavení vlády, nejvíce se bojuje o pokus třetí. Má se sestavovat vláda, ale boj se vede o post předsedy Poslanecké sněmovny. Právě proto nikdo dosud nebyl zvolen. Ve třetím pokusu by totiž podle ústavy měl vládu sestavoval politik navržený nikoli prezidentem, nýbrž šéfem dolní komory parlamentu.

Ač je už více než padesát dní po volbách, prezident ještě žádného nového předsedu vlády oficiálně nejmenoval. Mirka Topolánka zatím pouze pověřil vedením rozhovorů o sestavení nové vlády. Z pohledu ústavy je to, jako by se nestalo vůbec nic.

Leč navzdory tomu, že se tedy nestalo vůbec nic, Topolánek má vládu již dávno sestavenou. Je mu to ale k ničemu, protože tahanice se vedou o onen třetí pokus, ke kterému je klíčem křeslo šéfa Sněmovny. Bez existence téhle figury ovšem nemůže Topolánkova hypotetická trojkoaliční vláda požádat Sněmovnu o důvěru. Takže jsme zase na začátku, chcete-li: z nejhoršího uvnitř.

Proběhly už čtyři pokusy zvolit předsedu Poslanecké sněmovny. Byly sice neúspěšné, ale něco jsme se z nich přece jenom dozvěděli. Mirek Topolánek na Hradě sice odevzdal sto podpisů pro svoji trojkoalici, s jednou výjimkou druhého kola druhého pokusu volby šéfa Sněmovny, kdy kandidoval Jan Kasal (KDU-ČSL), však trojkoalici vždy jeden „tajný“ hlas chyběl.

Co je to za hlas, můžeme jenom spekulovat. Lze předpokládat, že je to hlas proti Topolánkovi. Na druhou stranu z toho ovšem nijak nevyplývá, že je to hlas pro Paroubka. Lze tak usuzovat ze čtvrtého pokusu, ve kterém byl do poslední chvíle kandidátem zástupce ČSSD Lubomír Zaorálek. Kdyby si byl Paroubek tímhle stoprvním hlasem jistý, sociální demokracie by bezpochyby do volby šla. Skutečnost ovšem bude spíše taková, že Paroubek nejenže blafuje se stoprvním jidášským hlasem, ale pro tajnou volbu si není jistý ani svojí rudou soc-komunistickou stovkou. Proto také Zaorálkovu kandidaturu na poslední chvíli stáhl. Však by to také byla pěkná ostuda, kdyby Zaorálek utržil ne 99, ale třeba jen 89 hlasů.

Sečteno podtrženo: Víme, že Topolánek má veřejně 100 a tajně 99. Kolik má ve skutečnosti Paroubek se můžeme pouze dohadovat. Test pravdy v podobě opravdu tajné volby, ve které by mu poslanci ČSSD nemuseli ukazovat neodevzdané volební lístky, se podstoupit bál. Co kdyby prasklo, že jeho karty jsou slabší než předstírá.

Osmý týden po volbách je to každopádně zvláštní pohled na politické bojiště. Na jedné straně vítěz voleb Mirek Topolánek, který vládu sestavuje víceméně coby soukromá osoba v jakémsi nultém pokusu. Na straně druhé z voleb poražený Jiří Paroubek, nikam nespěchající vysoký ústavní činitel a dosluhující předseda vlády pohodlně usazený ve Strakově akademii, jenž se prohlásil druhým vítězem voleb a veškeré své snažení upíná k pokusu třetímu.

Tak mě tak napadá: nultý pokus, třetí pokus. Není normální začínat hru prvním podáním? Copak tělnatý Paroubek, ten není honěný ani ve sportu ani ve fair play, ale Klaus je přece tenista. Můžeme se utěšovat, že někde jinde to je ještě horší než u nás. Ale že by naším vzorem měla být zrovna Ukrajina ...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: aTeo.cz

24. 7. 2006, www.petrstepanek.cz