Jiří Pehe (Právo 4. 7.) se po krizích na radnicích v Ústí nad Labem a v Českých Budějovicích zamyslel nad povahou hnutí ANO a vnitřními problémy jeho fungování.

Protože podle Peheho je ANO jen výtah k moci a penězům a ANO nemá žádný ideově-politický program, hrozí mu, že politici, kteří se s jeho pomocí dostali do významných pozic, mohou působit jako svého druhu neřízené střely.

Kritickou analýzu Pehe uzavírá: „Hnutí drží svým způsobem pohromadě vysoké volební preference, což je příslib, že výtah k moci bude dál jezdit až do rovných pater. Jakmile ale tyto preference začnou padat, může se celý projekt zhroutit jak domeček z karet, protože „politici“, kteří se na Babiše nalepili, nemají zájem o politické přízemí“.

Kritické poznatky a soudy o ANO a jeho fungování včetně toho, jací lidé je v politické sféře představují, jsou jistě na místě. Přesto se mi jeví jako zjednodušující a jednostranné proto, že se zabývají pouze hnutím ANO. To je ale přece součástí české politické scény a ony jevy, na něž Pehe upozorňuje, nejsou příznačné pouze pro ANO, ale jsou vlastní všem politickým stranám, byť v proměnlivé míře. Připomeňme třeba historii ODS s jejími pražskými kmotry.

Před komunálními volbami se tak v Praze rozpadla pro osobní spory různá vedení ODS v pražských obvodech a podobné srovnatelné jevy zasáhly i ČSSD. Na ANO jsou tyto negativní stránky více vidět proto, že je novým jevem ve veřejném životě, který v krátké době v něm získal velmi významné postavení.

Pokud jde o vývoj ANO, připomínám výzvu druhého muže ANO Faltýnka na sjezdu KDU-ČSL ke koaličním partnerům, ale možná i k celé veřejnosti „Mějte s námi trpělivost“. ANO se vyvíjí a vnitřně mění tak, že postupně vytváří organizační struktury a pracuje na programových dokumentech a že jeho zvolení představitelé se učí zvládat příslušné vládní a parlamentní role nebo úlohy v komunální politice včetně procedur.

Že to je nutně rozporný proces, potvrzuje každodenní praxe fungování koaliční vlády i činnost Sněmovny. ANO zjišťuje, že různé představy o fungování Sněmovny a jejích orgánů nejsou realizovatelné, že často nejsou ve shodě s ústavním a zákonným vymezením úlohy Sněmovny a jejích orgánů a že je třeba navrhované změny prosadit po dohodě s i partnery.

ANO zatím nemá základní programové dokumenty. Až dosud to tak nevadilo, protože rozhodující program činností je vládní prohlášení ujednané koalicí. Z hlediska státních zájmů je ale důležité, že koaliční vláda zatím pracuje poměrně dobře, že různé rozpory a střety např. o rozpočtové výdaje se zatím daří řešit v rámci koaličních mechanismů a pravidel.

Vybočení, jako byl pozměňující návrh poslance ČSSD Šincla a nepřiměřená osobní Babišova reakce na něj, jsou zatím výjimkou, jež - doufám - potvrzuje pravidlo, tj. relativně uspokojující chod koaličního vládnutí. I vzhledem ke složité situaci v rámci EU a dalším vážným problémů v zahraničněpolitické oblasti, jako je migrační vlna a trvající krize na Ukrajině, je v obecném zájmu, aby si koaliční strany byly vědomy své vládní odpovědnosti.

To, že Babiš a hnutí ANO mají stále vysokou voličskou podporu (viz průzkumy), je v dané situaci pozitivní včetně důvěry většiny občanů v to, že Babiš chce vnést pořádek do daňové oblasti a že chce prosadit lepší výběr daní.

Proto je i v zájmu české demokracie, aby hnutí ANO zvládlo postupně své problémy vývoje jako jedna z hlavních politických sil v ČR a aby se česká stranicko-politická struktura stabilizovala.

ODS i TOP 09 jsou už za zenitem své politické dráhy a většina občanů s nimi již žádné naděje nespojuje.

Autor je ústavní právník, bývalý poslanec ČSSD

Právo, 13.7.2015